Abychom si mohli uvědomit egocentrické jednání, musí dojít k plnému porozumění, vyžadujícímu, abychom pohleděli věci tváří v tvář, ale bez snahy po nějakém odsuzování nebo upravování.. Veškerá naše činnost musí přestat – nesmí však k tomu dojít násilím, nýbrž dobrovolně, nesmíme být k tomu donucováni, ovlivněni, přivedeni. Dáte-li si pozor a uvědomíte-li si toto středisko své činnosti, poznáte, že je to jen proces časový, proces paměti, zkušenosti a prožití a že každý prožitek si vysvětlujeme, chápeme podle paměti. Uvidíme též, že naše sobecká činnost je znovupoznáváním, což je též procesem naší mysli.
Je možné nemyslet v termínech časových, nemyslet ve výrazech "čím bych měl být", "čím jsem teď"? Právě z tohoto vniká proces, vzniká egocentrická činnost. V časovém procesu není proměnění, je jen pokračování, plynutí, není tam konce, není tam nic než znovu-poznávání. Poznáváme již známé. Jen v případě, že došlo k úplnému zastavení vývoje v čase, když ustala činnost našeho já – ega, nastává revoluce, proměna, zrození nového.
Spotřebovávat energii v odporu proti chtivosti, závisti a násilnosti,ale vaše mysl je stále ještě v konfliktu a tak je důležité všimnout si,že proces, závisející na čase, jakožto prostředku, jímž máme přemoci násilnost, chtivost – je klamem, je falešným procesem. Potom máte možnost být tím, čím jste: psychologickým rozruchem, jenž je vlastně násilnost sama.
Když chcete pochopit konflikt, rozpor, tu nejste závislý vůbec na čase, jste prostě postaven tváří v tvář tomu, co je a to je rozpor. Pak se okamžitě dostaví klid. Když jednou přestanete býti závislý na čase, jakožto prostředku k přeměnění toho, co je – tu stojíte prostě jen proti
tomu co je a jelikož se zajímáte o pochopení toho co je, budete mít přirozeně mysl klidnou, tichou. V tom bystrém, byť i pasivním stavu mysli je porozumění. Když se mysl vzdala odporu, když se už více neodkloňuje od toho co je, když tomu neuhýbá ani nekritizuje,
ale je si toho prostě ale plně vědoma, pak v této pasivitě mysli poznáte, když vniknete opravdu do problému, že dojde k proměně.
Revoluce je možná jen teď, ne v budoucnosti. Když je mysl klidná, tichá, nehledající žádnou odpověď, ani žádné rozluštění ani neodporující nebo odmítající – jedině takto je schopna pochopit pravdu. Je to pravda, která osvobozuje a nikoli naše snaha být svoboden. Nové přichází, když já dojde úplně svého zakončení. Čas nepřinese nic nového. Celý tento postup mysli může být pochopen jen pomocí našich vztahů – k přírodě, k lidem, k vlastním výmyslům, promítnutím, ke všemu kolem vás. Pozorujíce celý obraz jsouce si vědomi celého průběhu časového jakožto vědomí, bez vybírání a bez určitého cílevědomého úmyslu, bez touhy po výsledku, uvidíte, jak celý běh času a časový proces sám samovolně skončí.
Jiddu Krishnamurti