Jdi na obsah Jdi na menu

Pokud já ve svém vztahu k vám neporozumím sám sobě, zůstanu příčinou chaosu, bídy, ničení, strachu a brutality. Porozumět sobě není otázkou času, mohu se pochopit už v tomto okamžiku. Řeknu-li: "začnu si rozumět zítřkem", přivádím chaos a bídu a mé jednání je ničivé. Zítra je pro mysl línou, mdlou, pro mysl, jež nemá zájem. Nezměníte-li se ihned, nyní, nezměníte se vůbec nikdy, protože změna , která nastane až zítra, je pouhá úprava a ne proměna.

 

Svoboda je stav mysli - není to osvobození od něčeho, nýbrž pocit volnosti - volnosti pochybovat, klást otázky, a mít proto v sobě pořádný kus činorodosti a bdělosti, které jsou s to odvrhnout každou závislost, podřízenost a přizpůsobivé služebnictví. Svoboda znamená schopnost stát úplně sám a není v ní místo pro vůdce, tradici ani autoritu. Samota je rozpoložení, v němž jste nezávislí na vnějších podnětech a na vědomostech. Není výsledkem zkušeností ani myšlenkových závěrů.

 

Verím v Ježiša, pretože som bol vychovaný v kresťanskom svete, to je moje predurčenie. Život je biedny, nešťastný, ale ja verím v Ježiša, ktorý mi dal zmysel pre komfort, silu stáť pred týmto strašným svetom, tak to mi dá skvelé pohodlie. To mi dá bezpečnosť v neistom svete, otec sa psychologicky stará o mňa. A hindi, budhisti, islámci sú všetci v rovnakej kategórii.

 

Prosím, povšimněte si procesu disciplíny, kázně, který je prostě rovněž procesem myšlenkovým, v němž je potlačení, zapuzení, kontrola, ovládnutí, což vše působí na podvědomé, které se projeví později. To bylo zkoušeno již dosti dlouho, takže dnes si neděláme iluzi, že by disciplína mohla kdy zrušit naše já, naše sobectví, naši osobnost. Disciplína jen posiluje naše já. Nic, co se dosud v tomto směru podniká, neuspělo - ani náboženství, ani věda, ani víra. Ale pozor! Co se stane, budeme-li se vší pozorností si uvědomovat, že myšlenka není schopna sama sebe přivést do klidu, ke konci? Uvědomíte-li si to vše takto, pak je jistě jiný proces v činnosti.

Mozek bojuje sám proti sobě. Když je zde rozdělení a ona kvalita není mé já, pak je v tom konflikt. Snažíme se buď o potlačení nebo o únik a tak podobně, což je zbytečným plýtváním energie. Když však ona kvalita je mé já, pak všechna energie, jež byla dříve promarněna, je zde, aby se na to dívala, aby pozorovala. A energie znamená pozornost. Energie mozku dovolí pozornosti onu věc rozpustit.

 

My myslíme na bezpečnosť vždy a sťahujeme sa z jedného k druhému, k tomu čo nám dá väčšie bezpečie. Tak celý proces nášho myslenia je založený na bezpečnosti. Chcete bezpečnosť, pretože nepoznáte čo ste. Ste neochotný stáť pred tým, čo ste. Ste neistý, preto hľadáte bezpečie. Ak vidíte a poznáte čo ste, možno môžete vniesť poriadok.

 

Sny sú pokračovanie pohybu dennej činnosti v symbolickej rovine, preložené do rôznych kategórií, ale to je stále ten istý pohyb.

 

V meditácii nejde o meditovanie, ale o meditujúceho – vidíte ten rozdiel? Väčšine z vás ide o meditovanie, ako na to, ako meditovať krok za krokom atď – ale v tom to vôbec nie je. Meditácia je meditujúci. Pochopiť meditujúceho je meditácia. Porozumieť sebe znamená pochopiť pohyb myslenia ako pohyb mozgu a celej jeho pamäte – pohyb myslenia hľadajúceho bezpečie atď.

 

My myslíme na boha ako na formu bezpečnosti, potešenia či komfort. My naozaj nehľadáme boha, ale komfort cez boha. Nehľadali by ste boha, ak by ste nechceli bezpečie. Ste neistý, svet okolo vás je katastrofálny a vy chcete uistenie o súvislosti a preto sa chcete stotožňovať s tým čo nazývate boh. Preto nehľadáte boha ale iba potešenie. Potešenie cez boha je ako potešenie cez nápoj.

 

Čo sa stane ak jeden z vašich najbližších zomrie? To je veľký šok a ochrnutie mysle, pretože ste investovali vaše zaľúbenie doňho a on skončil a naraz vy zistíte, že tam je psychologické a fyzické rozbitie. Naraz si uvedomíte, že ste osamelý. Ako nemáte radi osamelosť. Tam je smútok, nie presne preto, že váš blízky je mŕtvy, ale pretože vy ste objavili vašu osamelosť.

 

Já nevím, co je Bůh, nikdo to neví.

 

Ak chcem dostať niečo od vás fyziologicky či psychologicky, som vami ovládaný a preto tam nie je žiadna láska. Tak sa riadite autoritou cez strach alebo cez túžbu po výsledku založenom na vašom potešení. Riadite sa tradíciou. Vy si myslíte, že cez poslušnosť premeníte seba. To vravia všetky náboženstvá - riaďte sa zasvätencom, nápadom a budete premenení. Robíte to už po celé storočia a nie ste vôbec lepší. Premeniť seba to musíte rozumieť si. V momente ak niečomu rozumiete, ste oslobodený od toho.

 

My možno myslíme úplne nesprávne, ak máme názor, že tam sú zlé sily vo svete - temné sily v opozícii voči bielym silám. Tak rozumieť tomuto, vy musíte začať sebou.

 

 

 

Vravíte, že robíte obrady, lebo vaše hlbšie ja to vraví. Prečo príjmate čo hlbšia vrstva mysle vraví, bez vyšetrovania toho? Ten hlas či príkaz môžu byť falošné. Ak vy poslúchnete rozkazy hlbšieho ja či boha, len sa podriadite v  hlúpych veciah.

 

Problém nespočívá v tom, zda reinkarnace existuje, ale v tom, že existuje současná inkarnace. Mnohem důležitější než reinkarnace je ukončení tohoto zmatku a tohoto konfliktu právě teď. Pak pokračuje něco diametrálně odlišného. Člověk, který je nešťastný, zkroušený, zarmoucený a utrápený pevně doufá v to, že příští život bude lepší. Tato víra neznamená nic jiného, než že si netroufáte postavit se skutečnosti právě nyní.

 

Rozumieť rušivému stavu, v ktorom sa ocitnete, vy musíte najskôr zastaviť bojovanie s opakom, ktorý neexistuje. Teda musíte nechať snahy stať sa opakom. Neodsúďte ten stav ani sa nestotožňujte s tým. Potom to pozorujte s celým vaším bytím a buďte vedomý toho

 

Hľadáte vedenie, lebo nerozumiete zmätku, biede, sporu, bolesti atď a veríte, že niekto iný vám pomôže rozumieť. Idete k nemu a očakávate od neho že vyrieši váš zmätok. Preto on sa stane vašim sprievodcom. Postupne sa vaša myseľ naplní jeho nápadmi, gestami, jeho slovami a on sa stane vše-dôležitý. Môžete vravieť, že ste objavili skutočného gurua ale zmätok je ešte tam, len ste sústredili vašu pozornosť naňho, miesto vášho zmätku. Potom sa niečo stane a vy sa cítite znova stratení.

 

Ak si uvedomíte, že vaše viery a vodcovia sú naozaj úniky z problému vášho zmätku, potom oni nemajú žiadny význam k vám s ohľadom na riešenie problému; vaši vodcovia klesajú a problém zmätku sám sa postaví pred vás a vy sa pozeráte na to, či to je boľavé, nepríjemné atď. V tomto stave vaša myseľ nie je roztržitá vôbec, ale kľudná a pasívne ostražitá. Je čerstvá, lebo videla falošné ako falošné, tak to nemôže prekladať či interpretovať problém, ale vidí to tak, ako to je. Tak starý problém sa stal novým, lebo predtým sa nestálo pred ním, to až teraz. Nová myseľ čelí novému problému bez nejakého prekladu, výkladu podľa vzoru a je dychtivá poznať všetko o tom a preto to miluje. Ak tam je láska, tam je okamžitá komunikácia, zmätok prestane, tam je jasnosť a problém tak prestane existovať.

 

Ak milujete vaše deti, budete extrémne bdelí k tomu čo robia, čo myslia. Pýtali by ste sa ich prečo robia isté veci, ich pojmy, ich akcie, tak že oni budú sebakritický a pozorný.

 

Tak ako ste stále hľadali úniky z utrpenia, stali ste sa chytrí a inteligentní v únikoch, ale nerozumiete utrpeniu. K porozumeniu utrpeniu musíte s tým žiť. Nájsť príčinu utrpenia, vy musíte ísť do toho a neodmietnuť utrpenie. Pochopenie príde len, ak dávate celé vaše bytie k porozumeniu problému. K porozumeniu tam nesmie byť popieranie, ani zavrhnutie ani identifikácia s tým.

 

Zdá se mi, že jedním z největších kamenů úrazu v lidském životě je naše neustálá snaha něco docílit, dosáhnout či získat. Jsme k tomu vychováváni od dětství a to za účelem psychické jistoty, které na poli zisku nelze dosáhnout. Přesto o ni usilujeme ve všech svých vztazích, postojích a činnostech - ale jak už jsme viděli, nic takového jako jistota ve skutečnosti neexistuje. Zjištění, že v našich vztazích není jistoty a že psychicky není nic stálého, s sebou přináší úplně jiný přístup k životu.

 

Tichá mysl není pouhým výsledkem dosaženým nějakou praxí, kontrolou či meditací. Nedochází se k ní žádným jiným způsobem kázně, donucení, zušlechťování, nebo nějakou snahou mého já, mého myšlení. Ona vzniká sama sebou pochopíme-li způsob, průběh, postup svého myšlení, prostým pohledem v tvář skutečnosti, bez jakéhokoli rozptýlení. Ve stavu ztišení mysli, jež je ve skutečnosti klidná mysl a to je i láska. A jedině láskou můžeme vyřešit všechny naše lidské problémy.

 

Guruové hovoří o dosahování osvícení krok za krokem a o cvičeních, která vedou pouze k tomu, aby se mysl stala mdlou, mechanickou a hloupou. Pochybujte o tom, o čem mluví. Pochybujte také o tom, co tvrdí sám přednášející, protože ačkoliv má v těchto záležitostech velmi jasno, neznamená to, že je jediným člověkem, který ví – to je absurdní ve stejné míře. Možná jsou všichni zapleteni do nějakého podvodu, který znamená peníze, status, autoritu, zasvěcování a všechno to ostatní. Mysl se musí osvobodit od všech autorit – žádní stoupenci a žádné vzorce. Abyste zjistili, kdo říká pravdu, nehledejte, ale tažte se.

 

 

Nejprve pochopte, že čím větší úsilí na osvobození se od tohoto středu vynakládáte, o to více toto úsilí onen střed, ono Já, posiluje. Já lidí, již se věnují nejrůznějším meditacím, kteří se na sebe snaží něco uvalit, je tímto úsilím polapeno a říká: dosáhl jsem, avšak toto Já je stále jejich středem.

Abyste se stali svobodnými, nesmí docházet k žádnému úsilí. To neznamená, že budete dělat, co chcete, protože to je stále pohybem jáství. Je možné osvobodit se totálně od lpění – lpění na vlastnostech, kvalitách a na jáství? Člověk lpí na své pověsti, na svém jménu i na svých zkušenostech. Lpí na tom, co řekl. Jestliže se chcete skutečně osvobodit od jáství, vyžaduje to nelpění. Osvobodit se od vlastních zkušeností, vědomostí a nahromaděných postřehů je možné, pokud se do toho pustíte. A nevyžaduje to žádný čas. To je jedna z našich výmluv: abychom byli svobodní, potřebujeme čas.

 

Jestliže prohlédnete a pochopíte, že jedním z hlavních znaků jáství je připoutanost, a spatříte-li, co tato připoutanost ve světě vyvolává a co způsobuje ve vašich vztazích s druhými (věřte, že vše negativní), a jestliže si uvědomíte skutečnost připoutanosti, osvobodíte se od ní. Váš vhled vás osvobodí. Zkusíte to?

 

Může člověk pozorovat pohyb mysli nikoliv jako pozorovatel, který se dívá na mysl, ale tak, aby si mysl sama uvědomila svůj pohyb; probuzení mysli a mysl sama pozorující svůj pohyb? Vezměte si velmi jednoduchý příklad – chamtivost. Pozorujte, jak ve vás vzniká, a pak se sami sebe zeptejte: „Liší se pozorovatel, přemýšlející, od mysli?“


 

Krišnamurti

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA