Jdi na obsah Jdi na menu

Ve stavu rozdělení nelze  pozorovat. Můžete však pozorovat své rozdělení. Budete-li se pozorovat, zjistíte, že se díváte s určitými předsudky. A že se zapomínáte pozorovat a ponořujete se do předsudků. Začnete si své předsudky uvědomovat. Můžete na ně nahlížet bez jakéhokoliv pokřivení a bez možnosti výběru? Jen je pozorujte. Nechte předsudky, aby vám vyprávěly příběh, nevyprávějte příběh o předsudcích. Nechte předsudky, aby se plně rozvinuly – aby se rozvinula jejich příčina, představy, závěry a názory. Při pozorování svých předsudků začnete objevovat, že jste rozdělení a že toto rozdělení způsobují myšlenky. Přirozeně si tedy začnete uvědomovat pohyb myšlenek. Pozorujete-li své zmatení, začnete si uvědomovat pohyb myšlenek a jejich vzájemně si odporující podstatu. Zatímco pozorujete, nechte před sebou celou tuto záležitost rozvinout.

 

V celej náboženskej literatúre sa vraví, že k nájdeniu boha musíte ustupovať a byť osamelý. Ak hľadáte boha, realitu, pravdu ste osamelý nie preto, že chcete byť osamelý, ale pretože množstvo hlúpych ľudí okolo vás prinúti vás byť osamelým.

 

Inteligentá myseľ je tá, ktorá sa neustále uči a nikdy nerobí závery. To je to, čo urobila väčšina ľudí: prišli k záveru, k stanovisku. Preto stratili svoju inteligenciu. Inteligencia nie je viera, to je opäť iná forma záveru. Inteligencia existuje iba vtedy, ak sa nebojíme. Ak sme ochotný búriť sa a ísť proti celej spoločenskej štruktúre, aby sme zistili pravdu. Nesmiete prímať, ale musíte začať všetko skúmať a zisťovať. Všetko skúmať je ako revoltovať, čo znamená vytvoriť nový svet. Inteligentý človek nikdy nie je statický, nikdy nehovorí viem. Neustále skúma, je neistý, hľadá, pátra, zisťuje. V okamihu ak prehlási viem, je mŕtvy.

 

 

Za všetkými vašimi znalosťami, mierami, titulmi a majetkom, tam je nič. Ak vy naozaj uznáte, že ste nič, tak ste všetko, pretože poznáte čo je láska. Ak človek stojí pred tým čo je - t.j. chýba láska - a ide hlbšie a hlbšie do toho, uvidí že on je nič i keď on má masku, i keď on vraví o bohu a tom pozadí rozumových slov, tam je úplne nič. Pocit ničoty nie je koniec, to je iba začiatok oslobodenia. Vy žiadate mňa ako sa môžete cítiť ako nič, ale vy stále pripomínate ostatným, že niečo ste.

 

 

Všetky vaše ocenenia sú prechodné (dočasné, pominuteľné) . Ak nehľadáte trvalosť cez veci, vzťah a cez nápady, tak nie je tam žiadne ocenenie a vy ich prijímate na ich úrovni. Preto nemáte žiadny konflikt s nimi. Tam je veľká úľava, ak myseľ nedáva hodnoty trvalosti k veciam, ktoré nemajú žiadne trvanie. Ak vravíte vlastníctvo, rodina a veci sú nutné, ale nie ako prostriedky pre trvalosť, potom tam nie je žiadny konflikt.

 

Mysl utichá, pouze když začne rozumět vlastním hnutím ve formě myšlenek a citů. Aby jim rozuměla, nesmi je soudit. Její pozorování obsahuje vnitřní disciplínu, která je proměnlivá i svobodná, a tedy nikomu a ničemu nepodřízená.

 

Myseľ má strach z ničoty, to znamená nemať žiadnu bezpečnosť. Ale v momente ak ste nič, tak milujete. Ak rozpoznáte to čo je a žijete s tým, budete vidieť revolúciu produkovanú vo vás a preto v rodine a svete. Ak príjmete čo ste, ste voľný. Potom začnete tvoriť. Potom existuje realita, boh či ako to radi voláte. Všetky ideály sú hľúposť a bez veľkého významu pre vážneho človeka. Ak odložíte všetky ideály a stojíte pred tým čo je, potom objavíte krásu a neopisateľnú lásku, večnosť.

 

Vhled je totálním nahlížením celého spletitého pohybu poměřování. Tohoto vhledu můžete dosáhnout jen tehdy, pokud vnímáte bez předchozích poznatků. Využíváte-li totiž poznatky, je to srovnávající, a tudíž i změřitelné. Vhled není změřitelný. Máte-li nezměřitelný vhled, nejenom že se před vámi rozvine celý pohyb srovnávání, ale okamžitě také ustane. Sami máte možnost si to vyzkoušet, pokud přednášejícímu nevěříte.

 

Utíkat prostřednictvím iluze, symbolu či ideálu je snadné. Nahlížet však přesně, co jsme, a překročit to, vyžaduje obrovské množství energie, vnímání a jednání. Je to mnohem namáhavější. Znamená to, že si musíme začít neskutečně jasně uvědomovat všechny své činy a pocity. Nejsme však ochotni toto všechno udělat. Myslíme si, že prostřednictvím nějaké jednoduché modlitby můžeme hovořit s Bohem. Bůh je konec konců výtvorem mysli: křesťanský Bůh, hinduistická božstva; buddhisté nemají žádné bohy, mají však své vlastní představy.

 

Prečo nie ste tvárou k tomu čo je? Lebo tendencia vo vás je stať sa ideálom. Vy neviete o tom čo je a cez to všetko to nemáte radi. Stali by ste sa niečím iným, čo je váš ideál, ktorý prirodzene zosiluje konflikt a strach. Ideál neexistuje. Ak tomuto rozumiete a ak sa nenaháňate v staní sa, potom strach prestane a stojíte pred tým, čo je. Z tohto je jasné, že vaše myšlienky na ideály a metódy dosiahnutia vašich ideálov sú celé nesprávne a mali by byť hodené cez palubu. Toto vám dá oslobodenie od naozaj veľkého bremena.

 

 

Sloboda príde pre kohokoľvek kto je naozaj vážny v zistení. Nie je žiadny čas, žiadna dospelosť. To nie je otázka zrenia cez vysoký vek, dosahovania cez správnu akciu. Dospelosť neprejde vekom, cez pestovanie tela. To príde, ak je človek  naozaj vážny a rozumel, že nemôže uniknúť. Ak človek vidí život tak ako je, ak človek vidí sám seba ako je, odtiaľ sa môže pohybovať.

 

Pozrite sa na fakt - čo ste. Neprekladajte to  v podmienkach toho čo si myslíte, že ste, čo by ste mali byť. Ak čelíte faktu čo vy vlastne ste, bez unikania, bez menovania toho, bez slova, potom fakt sa stane úplne iným. Ak to robíte s každou reakciou, s každým pohybom myšlienky, potom je nezávislosť na pozorovateľovi a potom je úplne iná dimenzia.

 

Myslenie je založené na našich znalostiach, na minulosti, informáciach a zážitkoch, ktoré sme mali a máme. Tak myslenie je vždy obmedzené. Nevravíme, že nesmiete myslieť, prosím nerobte z toho nejaký záver. Naopak vy musíte veľmi myslieť, zistiť obmedzenie myšlienky. Musíte myslieť rozumne, zdravo, logicky. Ak rozumiete celej štruktúre myslenia, potom možno budete rozumieť stavu mysle, v ktorej je len vnímanie a žiadna akcia.

 

Rozumieť niečomu, vy sa musíte pozerať. Rozumieť javu násilia na svete, to musíte rozumieť psychologickej štruktúre človeka, ktorý má obrovské strachy, t.j. že vidíte vaše vlastné strachy, ktoré žiadny boh, žiadny systém, nič to nerozpustí okrem teba. Tak musíte byť nesmierne vážny, vážnosť vedie k efektivite, jasnosti. A to je ťažké byť vážnym – nie pestovať fúzy, či vziať si bedrový pás či sanjasinské šaty, byť mníchom alebo spojený s ašrámom, taký človek nie je vôbec vážny. Vážny je ten, kto vidí fakty sveta tak ako sú, kto nie je chytený v pojatiach, vzoroch či ideáloch, ale kto vidí veci a stojí pred nimi a rieši ich. Takýto človek je vážny a len takýto ľudia môžu vytvoriť inú spoločnosť.

 

Nebuďte členem ničeho! Pane, pochopte, jakou to má příčinu: nedokážeme stát sami, toužíme po podpoře, chceme sílu druhých a ztotožňovat se s nějakou skupinou nebo organizací. Krišnamurtího nadace není takovou organizací. Existuje jen proto, aby vydávala knihy a podobně, o čem jsem se už zmínil. Názor, že musíme být součástí něčeho, protože jestliže člověk k něčemu náleží, dává mu to sílu, neustále přetrvává.


Žádný z obrazů v kostelech, chrámech či mešitách, který mysl stvořila, není pravdivý ani skutečný. Tyto obrazy jsme vytvořili my a kněží na základě svého strachu, úzkosti a nejistoty z budoucnosti. Stvořili jsme symbol a jsme jím polapeni. Nejprve si tedy uvědomte, že mysl bude vždy vytvářet věci, které poskytují psychické uspokojení a jež dávají útěchu. Uklidňující obraz je velikou útěchou. Může být absolutní iluzí – a je – avšak poskytuje útěchu, a proto se nikdy za tuto iluzi nepodíváme.

 

Proč sexu přikládáme důležitost? Přikládáte stejnou důležitost osvobození se od strachu, věnujete stejnou energii, vitalitu a péči ukončení smutku? Nikoliv. Proč? Proč si tedy sex tolik předcházíte? Protože sex lze získat nejsnadněji. To ostatní vyžaduje veškerou vaši energii, která může přijít jen tehdy, jste-li svobodní. Proto lidské bytosti na celém světě přikládají této záležitosti ve svém životě obrovskou důležitost. A přikládáte-li obrovskou důležitost něčemu, co je pouze jednou ze součástí života, ničíte sami sebe. Život je celistvý, nikoliv jen jednou částí. Jestliže přikládáte důležitost celku, sex přestává být více či méně důležitý. Mniši a všichni lidé, kteří se sexu zřekli, obrátili svou energii k Bohu, avšak kvůli tomu u nich vnitřně dochází k neustálému boji. Přírodu nelze potlačit. Avšak jste-li ten druhý extrém a přikládáte-li této záležitosti veškerou důležitost, jste zkažení.

 

Astrofyzici a vědci využívají mysl, aby zkoumali hmotný svět okolo sebe. Překračují hranice fyziky, přestupují je, ale pokaždé se obracejí směrem ven. Jestliže však člověk začne ve svém nitru, spatří, že Já je také hmotné. A mysl je hmotná. Dokáže-li se člověk obrátit do nitra, pohybovat se od skutečnosti ke skutečnosti, začne objevovat to, co hmotu přesahuje. Jestliže to udělá, pak absolutní pravdu nalezne.

 

Život je v neustálém proudu, věčně nestálý a neustále se pokouší proniknout a strhnout hradby, za nimiž se nachází zmatek a utrpení. Všichni bohové uvnitř těchto hradeb jsou falešní bohové a jejich písma a filosofie nemají žádný význam, protože život se nachází nad nimi. Avšak mysl, která nemá žádné hradby, která není zatížena tím, co získala, co nahromadila, svýma vlastníma znalostmi, mysl, která žije bezčasově, bez jistot – pro takovou mysl je život pozoruhodnou a mimořádnou věcí. Taková mysl je životem samotným, protože život nemá žádný pevný bod. Vyžadujeme něco stálého a na tomto požadavku jsme vybudovali celou svou kulturu, vymysleli jsme si bohy, kteří nejsou vůbec žádnými bohy, ale pouhými projekcemi našich vlastních přání.

 

Čo naozaj chcete, nie je ukončenie násilia. Čo naozaj chcete, je byť kompletne bezpeční, vnútorne aj vonkajšie. Chcete byť bezpečný vnútorne s vašimi ideami, istý vo vašich vzťahoch, istý vo vašich pojatiach. Ale bohužial nemôžete nikdy byť bezpeční. To je jedna z prvých vecí, ktoré pochopíte: život nie je pre bezpečie - čo neznamená, že musíte byť neistí, alebo že musíte hľadať neistotu. Každý jeden z nás, ako človek, chce byť bezpečný vo vnútri idei, ktorú máme vytvorenú pre seba ako byť v  bezpečí a ten vzor bude trvalo odporovať vzoru iného a tak je bitka medzi nami. A ak pozorujete to, nie idealisticky ale fakticky, život nie je nikdy bezpečný. Vaša manželka môže utiecť alebo umrieť, ochorieť, nič nie je bezpečné.

 

Uvědomujeme si vůbec, že žijeme v minulosti – v minulosti, která se nepřetržitě pozměňuje, upravuje, rozpíná a smršťuje, avšak stále je to minulost? Uvědomujeme si, že žijeme v minulých zkušenostech a poznatcích, minulém přesvědčení i potěšení, v minulé rozkoši, z níž se stala minulost?  Budoucnost je pozměněnou minulostí. Naděje v budoucnost je tedy stále minulostí, která se pohybuje směrem k tomu, co člověk považuje za budoucnost. Mysl nikdy minulost neopouští. Budoucnost je vždy myslí, jež jedná, žije a přemýšlí v minulosti.

 

Človek musí skúmať celú štruktúru, psychológiu strachu. Rozumieť niečomu ako strach, tak to musíte sledovať v sebe - nepopierať to alebo uniknúť od toho či potlačiť to, ale iba pozorovať. A k sledovaniu musíte mať jasné oči, musíte počúvať to kompletne. Ale vy nepočúvate to, nevidíte celú štruktúru strachu. Ak sa skúsite vyvinúť odvahu, tak to je únik z faktu - čo je strach. Tak najprv nie je žiadny únik, tam nemôže byť žiadny únik zo strachu. Človek musí sledovať totálne, kompletne. Tak nemôže byť žiadny únik. A vy ste chytení v sieti únikov- vaši bohovia, vaše obrady, celý cirkus existujúci okolo toho je sieť úniku.

 

Slovo strach je v sebe samou príčinou strachu. Preto, človek musí byť oslobodený od slova; a preto vysvetlenia strachu, príčin strachu, hľadania von, či analyzovať proces strachu. Musíte sa pozerať na to totálne, ticho, kompletne. Potom nie je žiadny únik a preto ste konfrontovaní s faktom. Musíte byť konfrontovaní s faktom nenávisti, nie ospravedlnením nenávisti pretože niekto nenávidí vás, ale fakt nenávisti na svete. Táto nenávisť sa zvyšuje, to sa nezníži. Každá vojna, každý konflikt, každý vnútorný zápas je výraz nenávisti. A k pohľadu na to, sa musíte pozerať bez slova.

 

Ste minulé spomienky; sme teda pamäť. Možno si myslíte, že ste niečo viac ako pamäť, niečo vyššieho. Dokonca ak si myslíte, že ste niečo viac, už táto myšlienka je pamäť. Pamäť je teda pohyb času, času ako budúcnosti v prítomnosti. Ak teda zostanete u tohto faktu a nebudete sa od neho vzdialovať, tak ste teraz (prítomní). Vy ste zbytok celého času. Tá pamäť, to ste vy. Vy nie ste odlišný od tejto pamäte, že? Nie je tu potom oddelenie medzi vami a pamäťou. Ak je tu oddelenie, je tu i konflikt. Tak je pozorovateľ tým, čo je pozorované. Ten, kto prežíva skúsenosť je skúsenosťou. Analytik je tým, čo sa analyzuje atd. Konflikt prestáva. Konflikt je iba tam kde je rozdelenie. A preto potom mozog, nemá žiadny konflikt a nedegeneruje.

 

Prečo chcete byť oslobodený od ega? Čo je motívom, dôvodom a podnetom? Chcem sa oslobodiť od ega, pretože si myslím, že je pre mňa škodlivé, bolestné, že nie je duchovne dobré? Ak je toto mojim motívom, potom je snaha oslobodiť sa od neho iba jeho inou formou. Stále mi záleží na tom, čoho dosiahnem. Tvrdenie musím byť volný obsahuje rovnaký motív ako musím byť úspešný. Moje Ja je stále dôležité, je v strede mojej snahy oslobodiť sa.

 

Na počátku je tedy odmítnutí tradičního přístupu jako něčeho naprosto falešného. Pokud jste pochopili hloupost a nedospělost takového počínání a inteligentně jste zavrhli všechny tradiční návyky, jste volní a nebojíte se. Způsobíte si tím sice dost problémů a kolem sebe mnohou nepřístojnost, ale osvobodili jste se ze zajetí ve své přizpůsobivosti. Přizpůsobivý člověk se skutečnosti, nekonečnu a nezměrnosti nikdy nepřiblíží. A náhle zjistíte, že už nehledáte. Je to první věc, kterou je třeba se naučit: nehledat. Dokud hledáte, bloumáte jen kolem výkladních skříní.

 

Idea je nám omnoho dôležitejšia ako fakt. Tak tvoríme protiklad medzi tým čo je a čo by malo byť. To čo by malo byť je idea, výmysel a tak je tu rozpor medzi prítomným (aktuálnym) a ilúziou – nie v týchto veciach samých, ale v nás. Rozdelenie nie je iba medzi skutočnom a vami. Je priamo vo vás, je v rozpore oponujúcich si prianí. Žiadosť vytvára svoj protiklad.

 

Autorita plodí moc a moc sa vždy stáva centralizujúcou a preto úplne ničivou, kazí nie len toho, kto mocou vládne ale i toho, kto ho následuje. Majstri, vodcovia, spasitelia a guruovia nie sú dôležití. Podstatné je iba porozumenie vzrastajúcemu rozporu priania, toto porozumenie prichádza iba sebapoznaním a stálym uvedomovaním pohybou vlastného Ja.

 

Ja je vo svojej pravej štruktúre protikladné; je zložené z mnoho bytostí s rôznymi maskami, pričom všetky sú vo vzájomnej opozícii. Ja je sieťou spletitých prianí, pričom každé prianie má vlastný popud a cieľ, ktoré sú často v opozícii k ostatným nádejam a snahám. Prianie je vždy pomíjajúce, nemá ustálené sídlo, samo o sebe nemá trvanie. Ak by tu nebol pevný cieľ, záver, nebol by ani protiklad. Ideály nikdy nemôžu dať vznik základnej revolúcie, ale len upravenému trvaniu starého. Iba v jednaní od okamihu k okamihu je stála revolúcia, ktorá nemá základ v ideále, a tým je oslobodená od záveru.

 

Pochybnost je drahá věc. Očistí, čistí mysl. Samý výslech, samý fakt že semeno pochybnosti je v člověku, pomáhá objasnit naše vyšetřování.

 

Já jsem zraněn. To je fakt. Pak já sebe oddělím – tam je oddělení – říkam budu dělat něco s tým. Jsem zraněn. Tam je oddělení. Já, které vždy sleduje stávaní se, říká,musím to řídit, zničit. Musím jednat podle toho nebo budu mstivý, škodlivý. Tak tento pohyb oddělení je čas. Oddělení existuje už když říkám – jsem zraněn. Není tam žádné oddělení, ale iluze oddělení pomáhá udržovat raněného. Iluze je - já se stanu. Nyní jestliže neudržujete to, co se stane? Já nejsem už myšlení, žádné delší dodržování nebo používat čas k pozorování.

 

 

Jiddu Krishnamurti

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA