Jdi na obsah Jdi na menu

“Chci dosáhnout druhého břehu, jak vy jste řekli to a vezmu nějakou loď, která mě bude nést přes řeku. Pro mně loď není důležitá, ale druhý břeh je.”
    

Není to břeh, který je důležitý ale řeka. Řeka je život, to je každodenní živobytí s jeho neobyčejnou krásou, jeho radostí a potěšením, jeho ošklivostí, bolestí a smutkem. Život je obrovský komplex všech těchto věcí a  vy musíte rozumět tomu, a ne mít vaše oči na druhém břehu. Vy jste tento život - závist, násilí, procházet kolem lásky, ctižádost, frustrace, strach, a vy jste také touha k úniku z toho, co vy voláte druhý břeh, trvalá duše, Atman, Bůh, a tak dále. Bez porozumění pozemskému životu, bez bytí osvobozeného od závisti, s jeho potěšeními a bolestmi, druhý břeh je jen mýtus, iluze, ideál vynalezený vystrašenou myslí v jeho hledání pro bezpečí. Pravý základ musí být položen, jinak dům, nicméně ušlechtilý, nebude stát. Ak chceš rozumět , musíš nejprve rozuměť sobě, v tobě je kořen celého pochopení. Ty si začátek a konec.


“Já jsem již vystrašený a vy se přidáte k mému strachu, vy neodnášíte to. Můj přítelmi řekl že jste nesnadno zrozumitelný. Myslím si, že já jsem vážný, a přece chci něco více než pouhá iluze. Já docela souhlasím, že člověk musí položit pravý základ, ale povšimnout si sám pro sebe co je pravdivé a co je nepravdivé je jiná záležitost.”


Ne vůbec, pane. Konflikt závisti, s jeho potěšením a bolestí, nevyhnutelně chová zmatek, na povrch a uvnitř. Když tam je svoboda od tohoto zmatku tak mysl může objevit, že co je pravdivé. Všechny aktivity zmatené mysli jen vedou k dalšímu zmatku.


“Jak být prostý zmatku?”

"Jak" implikuje postupnou svobodu; ale zmatek nemůže být uklizený kousek po kousku, zatímco zbytek mysli zůstane zmatený,  tá část která je uklizena, brzy se stane zmatená znovu. Otázka jak uklidit tento zmatek vzniká jen, když vaše mysl je ještě zaujatá druhým břehem. Vy nevidíte úplnou důležitost nenasytnosti nebo násilí, atd, vy jen chcete zbavit se toho abyste přišel k něčemu jinému. Jestliže by ste byli zcela zaujatí závistí a jeho výslednou bídou, vy byste se nikdy nezeptali jak se zbavit  toho. Chápání závisti je úplná akce, zatímco "jak" implikuje postupné dosažení svobody, která je jen akce zmatku.


“Co vy míníte úplnou akcí?”

Rozumět úplné akci, my musíme prozkoumat rozdíl mezi myslitelem a jeho myšlenkou.
    

“Není tam hlídač, který je nad myslitelem, tak nad jeho myšlenkou? Já mám pocit že ano. Jeden blažený moment - jsem zažil ten stav.”


Takové zážitky jsou výsledek mysli, která byla tvarovaná podle tradice, tisícero vlivy. Náboženské představy křesťana budou docela odlišné od hinda nebo moslima, protože všichni jsou nezbytně založené na zvláštním myšlenkovém  předurčení. Kritérium pravdy není zážitek ale ten stav, ve kterém není žádný zažívatel ani zážitek.


“Vy mínite stav samadhi?”

Ne, pane; to slovo; vy pouze citujete druh jiného skušenosti.


“Ale není tam hlídač za a nad myslitelem a jeho myšlenkou? Já nejvíce rozhodně cítím, že tam je.”


Začínat závěrem položí zastávku celému myšlení, je to tak?

“Ale toto není závěr, pane. Já vím to, cítim pravdu v tom.”


Kdo říká, že on ví, tak neví to. Co vy víte nebo cítíte je pravdivé v tom co vy jste se učil.  Jiný byl učený jinak,  jeho společností, jeho kulturou, a on bude tvrdit s rovnakou důvěřov, že jeho znalosti a zážitek ukazují že není tam žádný konečný hlídač. Oba vy, věřící, i nevěřící ste ve stejné kategorii, ne? Oba začínají závěrem, a se zážitky založenýma na vašem předurčení, je to tak?


“Když vy jste poukázali na tohle , to přece vypadá, že to vnímam špatne, ale nejsem ještě přesvědčený.”

 

Nepokouším se dat vám za špatně, nepřesvědčuji vás o něčem; jen poukážu na jisté věci pro vás na skoumání.
    

“Po značné četbě a studiu, jsem si představoval, že jsem měl myšlenku a  hlídače, který sledoval to. Zdá se mi jak oko vidí květinu a mysl pozerá přes oko, tak, za myslí, musí být entita ktorá si je vědomý celého procesu, že tam je mysl, oko, a květina.”


Skoumáme to bez přílišného sebevědomí, bez spěchu nebo dogmatizmu. Jak myšlení vyvstává? Tam je vnímání, kontakt, pocit, a pak myšlení, založeno na paměti, říká, “to je růže” myšlenka vytvoří myslitele, to je proces myšlení, který přinese myslitele do bytí. Myšlenka se dostavuje nejprve, a potom myslitel (pozdnější myslitel) to není jiná cesta dokola. Jestliže my nevidíme toto ako fakt, budeme vedení do všech druhů zmatku.


“Ale tam je rozdělení, mezera, úzka nebo široká, mezi myslitelem a jeho myšlenkou, a neukazuje to, že myslitel vstoupil do bytí nejprve?”


Podívejme se na to. Myšlenka je nestála, nejistá, a touži po trvalosti, bezpečnosti, myšlenka přináší do bytí myslitele, a pak přitlačí myslitele k vyšším a vyšším úrovním trvalosti. Tak je zdánlivě nepřekonatelná propast mezi myslitelem a jeho myšlenkou, mezi pozorovatelem a pozorovaným, ale tento celý proces je ještě uvnitř oblasti myšlenky, ne?

“Říkate, že pozorovatel nemá žádnou realitu, že on je tak nestály jako myšlenka? Já mohu stěží věřit tomuto.”

 
Vy můžete nazývat jej duší, Atman, nebo podle jakého jména, ale pozorovatel je ještě produkt myšlenky. Tak dlouho jak myšlenka je příbuzná v některých cestách k hlídači (pozorovatelovi) nebo hlídače kontroluje, tvaruje myšlenku, on je ještě uvnitř pole myšlenky, uvnitř procesu času.


“Jak má mysl namítá proti tomuto! Přesto, začínam vidět to jako fakt; a jestliže to je fakt pak tam je jen proces myšlení a žádný myslitel.”


Je to tak, ne? Myšlenka splodí pozorovatele, myslitele, vědomého nebo nevědomého cenzora, který vždy soudí, odsuzuje, porovnáva. To je tento hlídač (pozorovatel), který je vždy v sporu s jeho myšlenkami, někdy usiluje…

 

“Pomaleji. Vy signalizujete že každá forma úsilí, ušlechtilá nebo nízka, je výsledek tohoto umělého, iluzorního rozdílu mezi myslitelem a jeho myšlenkov. Ale vy pokusíte se vyloučit úsilí? Není úsilí nutné pro celou změnu?”

My jsme viděli, že tam je iba myšlení, které složilo myslitele, pozorovatele, hlídače, cenzora, kontrolóra. Mezi pozorovatelem  a pozorovaným tam je konflikt úsilí vyrobený překonat nebo přinejmenším ke nějaké změně. Toto úsilí je zbytečné, to nemůže nikdy produkovat podstatnou změnu v myšlence, protože myslitel, cenzor, je sám část toho co on si přeje změnit na sobě. Jedna část mysli nemůže možná změnit další část, protože tam  je návaznost na sebe. Jedna touha může, a často to dělá, že překoná další touhu. Ale touha, která je dominantní chová ještě jinou touhu, která podle pořadí se stává přehrávající nebo výhravajíci, a tak to je konflikt. Není tam žádné zastavení tohoto procesu.


“To zdá se ke mně vy říkáte, že jen přes odstranění konfliktu je tam možnost podstatné změny. Docela nenásleduji toto. Vy byste laskavě šli do toho trochu dále?”


Myslitel a jeho myšlenka jsou nečleněný proces, nemájí nezávislé trvání; pozorovatel a pozorované - to je neoddělitelné. Všechny kvality pozorovatele jsou obsažené v jeho myšlení, jestliže není tam žádné myšlení (myšlenka), není tam žádný pozorovatel, žádný myslitel. Toto je fakt, není tak?? Myslitel je zložen myšlenkou, myslitel je minulost, myslitel jsou znalosti a myšlenka je narozena ze znalostí. Myslitel a myšlenka - oni jsou jedna neoddělitelná jednotka ale myšlenka hraje kanadský žertík se sebou a rozdelí se. Myšlení však samo myslícího vytváří a vyděluje ho stranou. Myšlení (myšlenka) totiž sleduje své zachování, a tak vytváří "Já" jako stálou entitu, "Já", které myšlení ovládá. Toto prosím sleduj pozorne. Je tu mysliaci, alebo iba myslenie? Mysliaci zaisto nie je prvotný. Najskôr je myslenie a to potom vytvorí mysliaceho – čo znamená, že prebehla separácia v myslení. V tejto sepaácii tiež vzniká pozorovateľ a pozorovavná vec, vnímajúci a objekt vnímania. Nie je premýšľajúci výsledkom svojich myšlienok? Neskladá sa zo svojich myšlienok? Existuje oddelená jednotka, premýšľajúci mimo svojich myšlienok? Nevytvorila myšlienka premýšľajúceho, nedala mu stálosť a nestálosť myšlienok? Premýšľajúci je útočiskom myšlienky a premýšľajúci kladie seba na odlišný stupeň stálosti.


“Ano, doposud jsem rozuměl.”

Jestliže pochopení je pouze slovní, intelektuálni, to má malou důležitost. Tam muset být skutečnost, zažívaní myslitele a jeho myšlenky jako jedno, integrace dvoch. Pak je jen proces myšlení.


“Co vy míníte procesem myšlení?”
    

Spusob smeřovaní, kterým bylo vydané myšlení: osobní nebo neosobní, individualistický nebo kolektívny, náboženský nebo pozemský, hind nebo křesťan, buddhista nebo moslim, a tak dále. Tam není žádný myslitel, který je moslim ale iba myšlení, které bylo dané moslimským předurčením. Myšlení je výsledek jeho vlastního předurčení. Proces nebo způsob, jak myslet musí nevyhnutelně vytvořit konflikt, a když úsilí předstíra, že překoná tento konflikt přes různé prostředky, to jen staví jiné formy odporu a konfliktu. Tento způsob, jak myslet musí zcela přestat, pro to chová zmatek a bídu. Není tam žádný lepší nebo ušlechtilejší způsob, jak myslet. Celé myšlení je ovlivněno.
    

“Vy vypadáte, že znamená, že jen, když myšlenka přestane je tam radikální změna. Ale je toto tak?”


Myšlenka je podmínena. Mysl, je skladiště zážitků, paměti, z čeho vznikne myšlenka, je sama určená; a nějaký pohyb mysli, v nějakém směru, přinese jeho vlastní omezené výsledky. Když mysl úsiluje změnit sebe, to pouze tvoří další strukturu, snad  různou, ale stále vzor. Každé úsilí mysli se osvobodit je trvání myšlenky, to může být u vyšší úrovně, ale to je ještě v jeho vlastním kruhu, kruh myšlenky, času.  Nějaký pohyb jakéhokoliv druhu na části mysli jen dá sílu trvání myšlenky, s její závistí, ctižádostía, hrabivovsti  pronásledování. Když mysl je totálně vědomá tohoto faktu, tak jak být totálne vědom jedovatého hada, pak vy budete vidět, že pohyb myšlenky přijde do konce. Pak jen je tam úplná revoluce, ne trvání starých v různych formách. Tento stáv  nemá být popisován; kdo popíše to, není vědomý toho.
    

“Já opravdu cítím, že já jsem rozuměl, ne jen vaše slova, ale úplný důsledek čeho vy jste říkali. Zda já jsem rozuměl nebo ne se ukáže v mém běžném životě.”
    

 Jiddu Krishnamurti

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

re achjo

(juro - admin, 12. 11. 2008 8:44)

napis na

jk-admin@post.sk

achjo...

(bjbjbjbjb, 11. 11. 2008 18:21)

Mám kamárádku s kterou si velice dobře rozumím.., ale teď se k nám přidala třetí kamarádka a myslím, že mi moji dobrou kamarádku přebírá..je to pro mě velice těžké, ale musím se přiznat, že prostě závidím..!!Nechci závidět chci být taková jako dřív normální..holka, která není citlivá a nezávidivá..!! Nemohli byste mi dát nějakou radu??Jak se té závisti zbavit?!

 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA