Jdi na obsah Jdi na menu

Tazatel: Rád bych věděl, co je to duchovní život. Byl jsem několik měsíců v klášterech, meditoval, vedl ukázněný život a hodně četl. Byl jsem v různých chrámech, kostelech i mešitách. Snažil jsem žít nenáročně, nijak neškodit, nepůsobit bolest lidem ani zvířatům. To však asi ještě k duchovnímu životu nestačí. Cvičil jsem jógu, studoval zen i řadu dalších duchovních disciplín. Jsem a vždy jsem byl vegetarián. Vidíte, že už stárnu. Žil jsem s mnohými světci v různých částech světa, jaksi však cítím, že toto vše je jenom zástěrka skutečné věci. Rád bych, kdybychom si mohli říci něco o tom, jak se jeví duchovní život vám.

 

KRISHNAMURTI: Jednoho dne za mnou přišel sanjásin. Byl velmi smutný. Říkal, že složil slib celibátu a zřekl se světa, aby se stal žebravým mnichem, toulajícím se od vesnici k vesnici. Jeho sexuální touhy byly však tak neodbytné, že se jednoho rána rozhodl nechat si chirurgicky odstranit své pohlavní orgány. Několik měsíců měl stálé bolesti. Časem se to však zahojilo a po mnoha letech došel tam, kde je nyní. A tak přišel za mnou a v té malé místnosti se mě ptal, co by mohl nyní, takto zmrzačený, dělat, aby byl zase normální - ovšemže ne fyzicky, vnitřně. Tu věc udělal proto, že sexuální aktivita je považována za překážku v duchovním životě, za něco neduchovního, co patří do světa potěšení, jehož se musí opravdový sanjásin za každou cenu vystříhat. Řekl: "Zde jsem, cítím se úplně ztracený, připravený o své mužství. Tvrdě jsem bojoval se svými sexuálními tužbami, snažil jsem se je tak ovládnout, až došlo nakonec k této hrozné věci. Co mám teď dělat? Vím, že to, co jsem udělal, je špatné. Veškerá má energie mě téměř opustila. Zdá se mi, že můj život končí v temnotách." Držel mě za ruku a nějakou dobu jsme seděli potichu.

Je tohle duchovní život? Je odmítání potěšení a krásy cestou, která vede k duchovnímu životu? Odpírat si krásu kopcil a oblohy, odpírat si vše lidské, vede to k duchovnímu životu? Právě v to však většina mnichů a světců věří. Mučí se v této víře. Je zmučená a omezená mysl schopna někdy přijít na to, co je duchovní život? Přitom všechna náboženství tvrdí, že jediná cesta ke skutečnosti nebo k bohu, nebo jakkoli jinak to nazývají, je skrze toto mučení a toto omezení. Všechna rozlišují mezi něčím, čemu říkají duchovní život, a něčím, čemu říkají světský život.

Člověk, který žije jenom pro potěšení, po celý život se oddává zábavě a veselí, občas má okamžiky utrpení či zbožnosti, je ovšem světský člověk. Může být velmi chytrý, velmi učený, může naplnit svůj život svými nebo cizími myšlenkami. A člověk, který je obdařen schopností uplatnit to ke prospěchu společnosti nebo ke svému vlastnímu potěšení a dosáhne slávy využitím této schopnosti, takový člověk je také jistě světský. Světské je ale také chodit do kostela, chrámu nebo mešity, modlit se ponořeni do slepého fanatismu a předsudků a neuvědomovat si omezenost, jež je v tom obsažena. Světské je být patriot, nacionalista, idealista. Člověk, který se uzavře do kláštera a v pravidelných hodinách zasedá s knihou v rukách ke čtení a modlení, je také jistě světský. A člověk, který jde dělat záslužnou práci, ať už je to reforma společnosti nebo nějaké misionářství, je ve svém zájmu o svět stejný jako politik. Rozlišování mezi duchovním a světským životem je v samotném základu světskosti. Mysl všech těchto lidí, mnicha nebo svatých reformátorů, se příliš neliší od mysli lidí, které zajímají jenom věci vedoucí k potěšení.

Důležité je tedy nerozdělovat život na světský a nesvětský. Důležité je nerozlišovat mezi světským a takzvaně duchovním. Bez hmoty, bez materiálního světa bychom zde nebyli. Bez krásy oblohy a stromu, tyčícího se na kopci, bez ženy, jdoucí kolem, bez muže, který řídí koně, by život nebyl možný. Zajímá nás přece úplnost života a ne jenom jeho určitá část, která je v protikladu k zbytku považována za duchovní. Vidíme tedy, že duchovní život je věc celku, ne jenom nějaké části.

 

Tazatel: Ano, tomu rozumím. Máme co dělat s úplností života. Nemůžeme oddělovat svět od takzvaného ducha. Otázka tedy zní: Jakým způsobem můžeme jednat duchovně v různých životních situacích?

 

KRISHNAMURTI: Co tím máte na mysli - jednat duchovně? Máte na mysli takový způsob života, v němž není rozdělování na světské a duchovní, rozlišování mezi tím, co by mělo a nemělo být, mezi mnou a vámi, mezi libostí a nelibostí? Takové dělení je konfliktem. Život v konfliktu není duchovní život. Duchovní život je možný jen tehdy, když konfliktu do hloubky rozumíme. Toto porozumění je inteligence. To, co správně jedná, je tato inteligence. To, čemu většina lidí říká inteligence, jsou jenom schopnosti k nějaké technické činnosti, k politickému kličkování nebo obratnost v obchodování.

 

Tazatel: Moje otázka tedy ve skutečnosti znamená, jak má člověk žít bez konfliktu. Jak dojít k pociťování toho opravdu svatého, jak dosáhnout stavu, který by nebyl pouhou citovou zbožností, podmíněnou nějakou náboženskou klecí bez ohledu na to, jak stará a ctěná tato klec je.

 

KRISHNAMURTI: Člověk. který žije bez větších konfliktů někde na venkově nebo dřímá v jeskyni na "svatém kopci", nežije jistě duchovním životem, o jakém zde mluvíme. Ukončit konflikt je jedna z nejsložitějších věcí. Vyžaduje to pozorování sebe sama a citlivost k uvědomování si toho, co probíhá vně i uvnitř nás. Konflikt může skončit jen tehdy, chápeme-li rozpor uvnitř sebe sama. Tento rozpor zde bude do té doby, dokud nedojde k osvobození od toho, co známe, od všeho, co bylo, od minulosti. Osvobodit se od minulosti znamená žít v bezčasé přítomnosti, v níž je pouze pohyb svobody, nezasažené minulostí, tj. tím, co je známé.

 

Tazatel: Co máte na mysli, když říkáte "osvobodit se od minulosti"?

 

KRISHNAMURTI: Minulost jsou všechny naše nashromážděné vzpomínky. Tyto vzpomínky působí v přítomnosti a formují naše naděje a strachy z budoucnosti. Tyto naděje a strachy jsou psychologická budoucnost. Bez nich žádná budoucnost není. Přítomnost je tedy tvořena minulostí a mysl je hnutí minulosti. Minulost, jež působí v přítomnosti, vytváří to, čemu říkáme budoucnost. Tato odpověď minulosti přichází samočinně, není zvána ani vyzývána, je v nás předtím, než ji poznáme.

 

Tazatel: Jak se v tom případě máme od ní osvobodit?

 

KRISHNAMURTI: Uvědomovat si toto hnutí, a to bez výběru, protože výběr je opět ze stejného hnutí minulosti. Znamenáto pozorovat, jak minulost v mysli pracuje; takové pozorování není ovlivněno našimi znalostmi, a není tedy hnutím minulosti. Pozorování bez obrazů myšlení je činnost, ve které minulost skončila. Pozorovat strom bez myšlení je činnost bez minulosti. Pozorovat, jak minulost pracuje, je opět činnost bez minulosti. Stav pozorování je důležitější než to, co vidíme. Uvědomovat si minulost v tomto pozorování bez výběru, znamená nejenom jednat jinak, ale být jiný. V tomto uvědomění pracuje paměť efektivně a bez překážek. Být duchovní znamená být si bez výběru vědom toho, že je zde svoboda od známého dokonce i ve chvílích, kdy známé musí pracovat.

 

Tazatel: Avšak to známé, minulost, stále někdy pracuje, i když by nemělo, stále jedná, a způsobuje tím konflikt.

 

KRISHNAMURTI: Toto si uvědomovat znamená také být ve stavu nečinnosti vzhledem k minulosti, jež je v činnosti. Skutečný duchovní život je tedy svoboda od poznaného. Neznamená to poznané úplně z mysli vymést, ale vstoupit do zcela jiného stavu, ze kterého poznané pozorujeme. Toto zření bez výběru je činnost lásky. Duchovní život je tato činnost, celé žití je tato činnost a duchovní mysl je tato činnost. Duchovnost, mysl. život a láska jsou jedno.

Žitie je predsa dôležitejšie ako akákoľvek idea, ideál, cieľ alebo princíp. Otázkou je či môže človek nájsť osvietenie v behu života, v každodennej činnosti. Duchovnosť nie je oddelená od života. Naopak je to život sám. Celý zmätok a utrpenie je spôsobený práve tým, že ľudské bytosti duchovnosť a život od seba oddelujú.

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA