ET: Ak každá myšlienka zaneprázdni celú našu pozornosť, znamená to, že sa stotožňujeme s hlasom vo svojej hlave. Myslenie tým získa vedomie ja. Až si uvedomíme, že máme v hlave hlas, ktorý predstiera byť nami a neustále hovorí, začneme sa prebúdzať zo svojho nevedomého stotožňovania s prúdom myslenia. Až si toho hlasu všimneš, okamžite si uvedomíš, že ním niesi ty, lebo ty si tým, kto si ho uvedomuje. Keď pochopíme, že sme vedomím za týmto hlasom, budeme slobodní. Vela bolesti vznika iba preto, ze povazujete za pravdivu kazdu myslienku, ktora vam pride na mysel. Samotna situacia vas nerobi nestastnymi. Moze vam sposobit telesnu bolest, ale neurobi vas nestastnymi. Nestastnymi vas robia vase myslienky. Nestastnym ma cini to, co si myslim v tomto okamihu – ak si to uvedomite, prestanete sa so svojimi myslienkami stotoznovat. Myslenie rozbija celistvost zivota. Nicmenej i to je sucastou nesmiernej siete spojitosti vesmiru.
---
JK: Celú štruktúru môjho Ja zostavilo myslenie. Myslenie je pohyb skúseností, vedenia a pamäte. Myslenie sa môže iba opakovať. Ako clovek zije pozoruje ze tento stret, toto Ja je jadrom vsetkych problemov. A poznava ze to je podstata vsetkych obav, rozkosi i zarmutku. Myslenie ma vyznam iba v urcitych oblastiach. Myslenie je utrpenie. Je to hmota, strach a cas. Ak by som mal vhlad do toho…
Myšlení není bez toho, kdo myslí. Dokud je zde myšlení, je zde někdo, kdo myslí. Ten, kdo myslí, není oddělený od myšlení. Myšlení však samo myslícího vytváří a vyděluje ho stranou. Myšlení totiž sleduje své zachování, a tak vytváří "Já" jako stálou entitu, "Já", které myšlení ovládá. Bez myšlení tedy není žádné "Já". Boh je ak Ty nie si. Nebudete-li myslet, rozlišovat a rozeznávat, je zde "Já"? "Já" je stvořeno procesem myšlení. A poté, co je stvořeno, s myšlením dále samo pracuje. A boj tak pokračuje donekonečna.
Ak odsudzujem nieco, potom tomu nerozumiem. Odsudzovanie brani pochopeniu. Ak neodsudzujeme, ale pozerame na to, uvedomujeme si to, potom sa Obsah a Vyznam zacina otvarat. Iba si uvedomujte bez toho aby ste hodnotili. Porozumiet sebe nie je zalezitostou nejakej schopnosti ci techniky, ktoru by ste cvicili, ostrili, ktora by postupom casu rastla. Toto chapanie seba sameho sa da skusat priebehom roznych vztahov, sposobom nasej reci, naseho chovania. Davajte pozor, bdelo pozorujte seba ale bez nejakeho stotoznovania, zrovnavania ci zavrhovania, iba pozorujte co sa deje. Potom ste tym pripravili koniec cinnosti podvedomia, resp. nevedome – a vacsina nasich vedomosti je nevedoma – ale nie len to, staly sa tak vedomymi i motivy one reakcie, – bez toho aby ste po nich patrali a hladali.
Pozorování strachu je důležité, poněvadž lidé jej ze sebe buď vytěsňují, nebo se s ním ztotožňují (Jsem tímto strachem) – neexistuje nikdo kromě strachu, který to pozoruje. Člověk je touto reakcí. Jestliže neexistuje rozdíl mezi vámi a strachem, avšak pouze stav této reakce, dochází k něčemu nepoznanému. Pozorovateľ je pozorované. Když si uvědomíme, že pokud myslitel je oddělený od myšlenky, že tu musí dojít k omezení, k rozporu dualistickému – když si toto všechno mysl uvědomuje, potom teprve je pozorná, pozorující a stále si uvědomující, jak se odděluje od prožívání, prosazující se, hledající moc a sílu. A tu – jestli tato bdělost, jestli mysl sledující tento proces, stále takto pokračuje, stále se tato bdělost prohlubuje a rozšiřuje, ale jinak nemá cíl, za kterým by se pachtila, dojde stavu, v němž myslitel a myšlení jsou sjednoceni, jsou jedno. V tomto stavu není žádného Já.
Eckhart Tolle, Jiddu Krishnamurti