Jdi na obsah Jdi na menu

Existuje vnímajúci alebo iba vnímanie? Toto prosím sleduj pozorne. Je tu mysliaci, alebo iba myslenie? Mysliaci zaisto nie je prvotný. Najskôr je myslenie a to potom vytvorí mysliaceho – čo znamená, že prebehla separácia v myslení. V tejto sepaácii tiež vzniká pozorovateľ a pozoroavná vec, vnímajúci a objekt vnímania. Ako povedal tazateľ ak pozoruješ svoju myseľ, myšlienku, ona zanikne a zmizne. V skutočnosti je tu však iba vnímanie, nie vnímajúci. Ak sa pozrieme na kvetinu, ak ju iba vidíme, existuje v tom okamihu bytosť, ktorá vidí? Alebo je iba videnie? Pri pohľade na kvetinu povieme: je tak pekná, já ju chcem. Naše Ja teda vzniká z túžby, strachu, chamtivosti a ctižiadosti, ktoré nasledujú hneď za videním, Práve to vytvára Ja, ktoré bez nich nemôže existovať.

V okamžiku prožívání si nejste vědomi sebe jakožto zakoušejícího, odděleného od prožitku, jste ve stavu prožívání. Použijeme velmi jednoduchého příkladu: rozzlobíte se. V okamžiku zlosti tu není ani zažívajícího, ani zkušenosti, tj. zážitku jako takového, je tu jen prožívání. Ale tím momentem, jak jste z něj venku – zlomek okamžiku po přímém prožívání – hned je tu zase zažívající a zážitek, zkušenost – a tvůrce a akce k dosažení cíle – zbavit se nebo potlačit zlost. Jsme v tom stavu opakovaně, ve stavu prožívání , ale vždy z něho vyjdeme, definujeme ho, pojmenujeme a v paměti zaznamenáme, dávajíce tím plynulost a pokračování procesu stávání se. Jedině když se dostaneme za onu kupu idejí (myšlienok) – jež je naším já, naší myslí – jež má částečné nebo úplné trvání – jedině a teprve když člověk může jít nad to, když mysl je úplně ztišena, je tu stav prožívání. Teprve pak poznáme, co je pravda.
---

Pochopit problém, to vyžaduje přirozeně určitý stupeň inteligence a ta nemůže být získána nějakou specializací. Taková inteligence vznikne jen tehdy, jsme-li si pasivně vědomi celého procesu svého vědomí, což znamená, být si vědom sama sebe, bez výběru, bez rozlišování co je správné a co špatné. Budete-li pasivně vědomi, uvidíte, že z této pasivity, jež není lhostejností, není spánkem, ale naopak krajní bdělostí, že se projeví problém zcela odlišným významem, tzn., že tu neexistuje stotožnení s ním, prote se neobjevuje rozsudek a problém tedy začne ukazovať svůj obsah. Budete-li schopni činit tak stále, bez přerušení, pak rozřešíte každý problém od základu, ne povrchně. A tu je právě ona potíž, protože nejsme schopni být pasivně vědomi a dovolit , aby se problém sám objevil, bez našeho výkladu. Nedovedeme se podívat problému v tvář bez zaujetí. Nedovedeme to, bohužel, protože chceme, aby nám problém odpověděl, chceme výsledek, podle účelu, hledáme konec, nebo se pokoušíme vnímat problém, vykládat si jej podle libosti, nebo svých nepříjemností, nebo zase vnímáme napřed jak s problémem zacházet. Proto přistupujeme k problému, který je vždy nový, se starým vzorem.

Jiddu Krishnamurti

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA