Jednou
z hlavních příčin rozpadu společnosti je napodobování, což je zbožňování
autorit. Následování guruů, jejich systémů, čtení posledních knih o tom nebo o
onom, zdá se mi být naprosto prázdné a marné. Protože byť byste cestovali po
celé zemi, musíte se vrátit k sobě. A většina z nás si je sama sebe zcela
nevědoma. Je naprosto bezcenné a zbytečné hledat a měnit učitele či gurua,
praktikovat jógu, dýchání, rituál, následovat mistry a to vše ostatní. A nemá
smysl, jestliže i ti, které následujete, říkají: "studujte sebe!",
protože jací jsme my, takový je i svět. Autorita svojí povahou brání plné
bdělosti nad sebou a proto nakonec zničí svobodu. Následování autorit jen plodí
strach. Je zde touha po ochraně, po vnitřním zabezpečení, nebo přání mít gurua,
mistra, učitele, Boha a pak prožiji to, co jsem promítl. Protože si chceme být
vnitřně jisti, hledáme stále metody a prostředky zajištění a vytváříme autoritu
a zbožňujeme druhého, čímž dochází ke zničení chápavosti spontánního klidu
mysli.
Chci
vědět, co je pravda. Je to mé přání, má touha. Potom však následuje promítnutí
toho, co myslím, že by mohla být pravda, protože jsem o ní tolik četl, tolik
lidí jsem o tom slyšel mluvit, písma svatá o tom psala. Chci to všechno. Co se
stane? Především touha, ono přání je promítnuto a já prožívám, neboť poznávám
onen promítnutý stav. Kdybych onen stav nepoznal, nenazval bych to pravdou.
Poznávám a prožívám to, ten prožitek dává posílení mému já. Tak je já obklopeno
v prožitku. Všechny různé druhy disciplíny, víry a vědění jen zesilují já. Ideje
vždycky plodí nepřátelství, zmatek, rozpor. Opíráte-li se o knihy jakékoli - i
knihy svaté - vždy závisíte od názoru buď Buddhy či Krista, nebo kapitalismu,
nebo čehokoli jiného. To jsou ideje, nikoliv pravdy. A stavíte-li své objevy na
tom, co stojí psáno v knihách, pak jste vázán jen prostě různými názory. Čím
větší je ve světě chaos, tím více je zde tzv ašrámů. Ať jsou velké anebo malé,
jsou to opravdové koncentrační tábory. Říkají vám zde úplně přesne, co máte
dělat. Je zde autorita tzv duchovního učitele. Jako ve všech koncentračních
táborech, i zde se vás snaží rozložit a nacpat do nějaké formy podle
svého vzoru.
Sebepoznávání
nemá konce - nedojdete k němu. Je to nekonečná řeka. Tak, jak se mu věnujete
stále hlouběji a hlouběji, tak i nalézáte klid a mír. Jen když je mysl tichá
poznáním sebe a neovlivněna sebekázní - jen tehdy, v onom tichu a míru se
realizuje skutečnost, jen tehdy je tu štěstí, radost, tvůrčí činnost. A mám za
to, že bez tohoto pochopení, bez této zkušenosti - jen číst knihy, naslouchat
přednáškám, dělat propagandu - je tak dětinské, jako činnost bez zvláštního
smyslu. Poznat sebe není výsledkem něčeho, vyvrcholením, naplněním, je to
vidění sebe sama od okamžiku k okamžiku v zrcadle našich vztahů k majetku, k věcem,
k lidem a k ideám. Avšak shledáváme, že je nesnadné být ostražitým, bdělým,
dáme přednost tupým, lenošným myslím, držících se určitých metod, přijmutím
určité autority, pověry, uspokojující teorie. Tak se naše mysli stanou
unavenými, vyčerpanými, necitlivými. Já je stále v činnosti, vaše víra, vaši
mistři, vaše kasty a ekonomický systém jsou procesem izolačním, přinášejícím
jen rozpory a hádky. Musíte, berete-li věc vážně, toto centrum totálně
rozpustit a ne jen vysvětlovat a ospravedlňovat. Žádná metoda ani systém
nepřináši výsledky, které slibují. Čin uskutečníte když uvidíte jeho
důležitost. Pak i uvidíte, že neexistuje žádna metoda ani žádny systém.
Když
se objeví nový vůdce, politický nebo náboženský, lidé ho ochotně následují.
Znamená to, že jsou ochotni mechanicky sledovat rutinní systém, cíl, která je
před ně postavený. Přizpůsobíme se určitému vzoru, který někdo jiný určil jako
cestu ke skutečnosti. Tím si ovšem znemožníme nalezení svého vlastního světla
a čistoty, protože tyto věci pro nás nemůže nalézt nikdo jiný než my sami.
Nenajdeme je v žádné knize ani u žádnych světců. Ti jsou obvykle
deformovaní, žijí asketickým životem, a ostatní je proto obdivují. Svojí
zdeformovanou myslí však mohou vytvořit pouze něco, co připadá reálné jenom jim
samým. Abychom porozuměli musíme porozumět celé struktuře autorit, nejen
vnitřních ale i vnějších. Vnější autority nemůžeme odmítat. Jsou nezbytné
v každé civilizované společnosti. Zde mluvíme o autorite jiného
člověka, včetne autority tohto řečníka. Nejhorší je tzv duchovní autorita.
Autoritu musíme zcela odložit. Osvobození od autority vyžaduje znalost sebe
sama. Bez tohto sebepoznání není možná meditace. To, co je pravda, nemůže být
pozváno. Můžete se intenzivně modlit, praktikovat různe způsoby dýchání nebo
provádět různa cvičení, jež lidé vymysleli ke hledání nějaké skutečnosti nebo
zážitků. Pravdu však nelze pozvat. Jste krmení ideologiemi – budhistickou nebo
hinduistickou atd a vaše mysl je pak prázdná. Jste krmení slovy. Všechno
tohle musíme odložit a začít znovu. Začína-li člověk znovu, musí porozumět
celé struktuře myšlení. Té porozumí, když porozumí sobě jakožto živé bytosti
v pohybu.
Půjdu
za guruem a ten bláhový guru mě učí. Jedného dne budu jako on, což znamená
že budu mít moc, budu mít učeníky. Moudrost nenajdeme v knihách, ani ve zkušenostech, ani
v následování jiného člověka, ani v opakování frází. Moudrost
přichází k mysli, jež rozumí sama sobě a ví, jak se rodí myšlení. Autoritu
následujete ze strachu. Říkate: „nevím, vy víte, poraďte mi, prosím“. Není zde
ale nikdo, kdo by vám mohl poradiť. Když to pochopíte a když zjistíte, že
na všechno musíte přijít úplne sami uvnitř sebe sama, uvidíte, že zde nemůže
být žádný vůdce, guru, filosof nebo světec, který by vám pomohl. I oni
mohou totiž fungovat jenom ve sféře myšlení. A protože myšlení je vždy
staré, nemůže být žádnym vůdcem. Jesliže potřebuješ gurua, aby ti řekl, že to
děláš dobře, znamená to, že se na toho člověka spoléháš, a když odejde,
jsi nevyhnutelně ztracen. Neznáme sami sebe, ale jsme ochotni nálsedovat nebo
sloužit tomu, kdo nám slibuje odměnu, naději a utopii. Pokud jsme zmateni,
musí být to, co vybíráme, také zmatené. Guruové hovoří o dosahování osvícení
krok za krokem a o cvičeních, která vedou pouze k tomu, aby se mysl stala
mdlou, mechanickou a hloupou. Je ale času zapotřebí psychologicky? Přijali jsme
názor, že ano, a tento názor tvoří součást našich tradicí a vzdělání – jsem
toto, ale budu tamto. To, co budu, se nikdy neuskuteční, protože jsem zatím
nepochopil to, co je. Tradiční představa říká: odlupuj jednu slupku za druhou,
dej si načas, jednou určitě k cíli dojdeš, zítra anebo v příštím životě. A když
člověk konečně dospěje k oné bájné komnatě, zjišťuje, že v ní nic není, neboť
jeho mysl v mezičase zhloupla a rozpadla se. Na počátku je tedy odmítnutí
tradičního přístupu jako něčeho naprosto falešného. Ať už jde o východní nebo
západní guruy, pochybujte o tom, o čem mluví. Pochybujte také o tom, co tvrdí
sám přednášející, protože ačkoliv má v těchto záležitostech velmi jasno,
neznamená to, že je jediným člověkem, který ví – to je absurdní ve stejné míře.
Mysl se musí osvobodit od všech autorit – žádní stoupenci a žádné vzorce.
Žáci
utvářejí gurua, guru utváří své žáky, a nemůže je proto nechat odejít. Takto
vzniká autorita v „duchovním“ světě. Uvědomte si, jak je to nebezpečné. Tam,
kde existuje autorita v oblasti mysli a srdce, není již místo pro lásku – možná
že je přítomná láska, ale je to láska falešná, avšak nikoliv již pocit hluboké
náklonnosti, lásky a péče. Kdo říká, chci se změnit, pověz mi jak na to, se zdá
být opravdovým, vážným člověkem. Ale není. Žádá si pouze vyšší autoritu, aby v
něm nastolila pořádek. A copak je to možné, když pořádek ustavený zvnějšku
plodí zásadně nesoulad? Pochopte, jak je nutná vnější nezávislost, aby v
samém jádru lidské psýché došlo k proměně. Nění možné záviset na tradici,
neboť s sebou nese obrovskou lenost, poslušnost a přežívání daného stavu. A
navrch si nelze přizvat pomoc - žádného guru, žádného boha, žádnou víru ani
systém, nic, co by mě ovlivňovalo a zvnějšku k čemukoliv nutilo. Co se stane
pak? Máte víc energie, že? Máte víc schopností, více elánu, větší sílu
a vitalitu. A není už tato energie proměnou? Jste volní a svobodní aby
ste objevovali. Jste tedy ponecháni sami sobě - to je skutečná situace člověka,
který se těmito věcmi vážně zabývá. Otázku zda je Bůh, Pravda nebo nějaká Vyšší
skutečnost, či jak se tomu říká, vám nemohou zodpovědět ani knihy, ani knězi,
ani filozofové ani spasitelé. Odpověď můžete najít jen vy sami, nikdo jiný.
Proto je nutné sebe sama poznat. Je tedy zřejmé, že nemůžeme na nikom záviset;
není vůdce, učitele ani autority. Jsme jenom my - náš vztah k ostatnímu světu -
a dál už nic. Když to pochopíte, vyvolá to ve vás buď hořkost a cynismus, anebo
tváří v tvář faktu zodpovědnosti za vlastní myšlení, cítění a jednání vaše
zoufalství zmizí. Guru se stane neužitečný když je tu částeška sebepoznání.
Porozumět sobě značí pochopiť vztahy k přítomnosti, které jsou zrcadlem,
v kterem můžeme vidět sebe. Kdo je takto vědomý, tak nepotřebuje žádneho guru.
Ten samotný vztah je guru a ne někdo venku.
Jiddu
Krishnamurti