Jdi na obsah Jdi na menu

Toto bylo napsáno v únoru 1996 v Londýně. Chce to být svědectvím, bez vztahu ke společenské nebo náboženské morálce. Činím to z nepodmíněného pocitu lásky a beze strachu, co si o tom jiní lidé pomyslí. Aby se to mohlo číst kdykoliv  bez toho, aby to ztratilo význam. Není to útok nebo obrana.

 

 

 

 J. Krishnamurti nahrál v únoru 1986, pár dní předtím, než naposledy opustil tělo, což se také nazývá smrtí, zvukovou kazetu. Celý její obsah je neznámy. Bylo přítomno jen několik lidí, kteří si ji vyslechli, a rozhodli, že jiní si ji vyslechnout nemohou. Někdo řekl, že to, co vyjádřil, bylo velmi smutné... a chtěl toho čtenáře ušetřit. To odmítnutí svobodného přístupu... Je to důkaz cenzury? Nevíme, jaké bylo skutečné poselství. Do jaké míry, kdy a kým bylo cenzurováno, (pokud bylo) nevíme. Některé části té kazety byly publikovány.

 

 

 

K. nahrané prohlášení je zřejmě odpovědí na otázku v dopise od člena Krishnamurtiho nadace v Anglii.. Otázka zřejmě zněla: "Co se stane s mimořádnou koncentrací vědomí a  energie, která je v  K., když tady nebude tělo?" Odpověď, která pronikla na veřejnost zní:

 

 

 

Říkal jsem jim dnes ráno, že po sedmdesát let tato superenergie, že tato obrovská energie, obrovská inteligence, užívá toto tělo. Myslím, že si lidé neuvědomují, jak úžasná energie a inteligence procházela tímto tělem , jako dvanáctiválcový motor. A po sedmdesát let, to byla pěkně dlouhá doba, a teď už tělo nemůže zůstat dále. Nikdo, jedině ten, kdo tělo připravil, velmi pečlivě chránil a tak dále, nikdo není schopen porozumět, co tímto tělem procházelo. Nikdo ať to nepředstírá. Nikdo. Opakuji to: nikdo z nás nebo z veřejnosti neví, co jím procházelo. Vím to. A nyní, po sedmdesáti letech to končí. Ne ta inteligence a energie, ta je jaksi zde, každý den, zvlášť v noci. A po sedmdesáti letech to už tělo nemůže vydržet, nemůže to déle vydržet. Nemůže. Indové o tom mají mnoho nesmyslných pověr, že vy budete a tělo odejde a podobně. Nenajdete další tělo, jako je toto, nebo tuto prvotřídní inteligenci, která pracuje v těle mnoho set let. Již to neuvidíte. Až odejde, odejde. Nen í zde žádné vědomí, které by zde z toho zůstalo, z toho stavu. Všichni předstírají, nebo se snaží si představovat, že jsou schopni s tím vejít do styku. Možná se to trochu podaří těm, kteří budou žít učení. To však nikdo neudělal. Nikdo. Je to tak.

 

 

 

První otázka, který vytane po přečtení těchto slov je: byl K. neschopný? Druhá: bylo toto prohlášení ovlivněno morfiem, které mu bylo podáváno? Když někdo něco dělá 65 let, ať je lékař, inženýr, učitel nebo kdokoliv, a není schopen nic předat posluchačům, je neschopný. Byl K. neschopný? Protože jsem tam nebyl, a nemám osobní zkušenost s účinky  morfia, nemůžu se vyjádřit ke druhé otázce. Předpokládám, že odhalující droga by neovlivnila stav vědomí K... ale depresivně-potlačující by pravděpodobně mohla.

 

 

 

Za druhé, je také třeba se ptát sebe sama na záměr této superinteligentní Energie. Pisatel položil tuto otázku K., když spolu myli auto v Brockwood Parku. Jiným způsobem jsem se ho zeptal v souvislosti se svobodou a autoritou: "Jste faktorem svobody nebo jiného podmiňování?" K. se zastavil v práci a široce rozevřel oči. Pak je přivřel a zvedl obočí. Podíval se na mě pronikavě, pak se zhluboka nadechl, otočil se o 90° a na několik vteřin zůstal bez hnutí, neřekl ani slova. Neodpověděl mi slovy, místo toho mě zaplavila silná vlna milující energie až se mi podlomily nohy. Dál jsme pomalu a v tichosti myli auto. Takže láska nemá záměr.

 

 

 

Poslední záznam slov  K. zřejmě ukazuje, že milující a  inteligentní Energie, o které mluví, měla podmiňovací program, tak jak se to předtím stalo s  Ježíšem Kristem. Krishnaji vykazoval tři velká podmiňování, za které zaplatil velkou cenu. Patrně to byla cena, kterou musí Inteligence zaplatit nevědomosti, aby se mohla projevit bez toho, že by zanechala stopy po svém příchodu na zem.

 

 

 

Prvním podmíněním byla jeho  viktoriánská výchova nejvyšších vrstev, a vliv lidí, kteří jej obklopovali v nejstarších dobách. Druhé vzešlo z jeho naprostého odmítnutí následovníků, žáků a  organizací. Jeho naprosté odmítnutí toho, co se stalo před 2000 lety a co následovalo potom, až do přítomnosti. Třetím byl jeho neustávající boj s indickou tradicí s jejími guru, učiteli, žáky a zvlášť se vší závislostí, slepou poslušností a podřízením. Jak mohou mít guru jakýkoliv skutečný význam? Jestli je někdo skutečný nebo falešný guru, je to jen jeho problém. Jestliže hledající není skutečným hledajícím, co na tom, jaký je guru? A pokud je hledající autentický, pak na tom vůbec nebude záležet, jestli je  guru falešný. Jediná věc, na které záleží, je povaha nespokojenosti.

 

 

 

Ve snaze vyhnout se starým chybám a bojovat proti třetímu podmínění byl K. nucen říkat věcí velmi zvláštním způsobem. Neustále se chránil před těmito chybami, takže omezoval svá slova a ztratil svobodu nazývat to, co je takové, jaké to je. Takže upadl do pasti, kterou sám nastražil, a to kolem něj vytvářelo hodně zmatku, způsobilo psychologické ochromení a potlačení srdce. Jeho viktoriánská výchova mu přinesla hlubokou úctu k formalitám a strach "co řeknou když..." S tímto trojím dominantním podmiňováním nikdy nedovolil doopravdy vyrůst školám výš, než k pouhým kopiím stovek jiných škol: možná dobrým v ve formálním vzdělání, ale zatíženým předsudky, pokrytectvím a cynizmem. Je opravdu nutné, aby ve vztazích a ve vzdělání existovalo pokrytectví a cynizmus?

 

 

 

Ten, kdo z toho dospěl k závěru, že kritizuji nebo napadám K. se naprosto mýlí. Jen opisuji fakta, tak, jak to rád dělal i K. Když jsem se v r. 1962 dostal do osobního kontaktu s K., a pak od 1971 , četl jsem jen jednu jeho knihu: promluvy z r. 1948, přeložené do španělštiny jako "Sebepoznání".

 

 

 

Na začátku našeho vztahu  jsem neuměl anglicky. Bylo to štěstí, protože jsem musel věnovat plnou pozornost tomu, co bylo za jeho slovy. Počas promluv K. mě hluboce zajímalo, "odkud" promlouval. Uvědomoval jsem si všechny jeho pohyby, zvlášť jazyka, které byly velmi nezvyklé a které mě naučili zásadním věcem. Sledoval jsem jeho ruce, jak  gestikulují, pozoroval jsem pohyby jeho očí a způsob, jakým používal své tělo. Když jsem to všechno pozorně sledoval, neustále jsem se snažil kontaktovat to, co pohnulo a přimělo  K. říct to, co říkal, bez ohledu na téma. Také jsem věnoval hodně pozornosti oblasti, obklopující jeho tělo, ne tělu samotnému. Po čase jsem dobře rozuměl anglicky, ne v důsledku nějakého speciálního studia, ale přirozeného vývoje, a díky praxi, kterou jsem popsal výše, jeho slova se v té době stala pro mě naprosto nezajímavá.

 

 

 

Tím, jak se to všechno stalo, jsem se nikdy doopravdy nevztahoval k jeho slovům nebo k obrazu K.. Pro mě je  K. Pocit, Energie v mém srdci, které je  Srdcem. Vůní v Srdci. Byl tam stále a nikdy To neskončilo. Od jeho fyzického zmizení ta Energie ještě zesílila. Proto neradím, abyste cokoliv předpokládali nebo soudili o mém vztahu s  K. a o tom, co teď píšu. To není literatura.

 

 

 

Pro mě byl Krishnaji tou nejkrásnější a nejčistější bytostí, kterou jsem potkal. Pochybuji, že někdy byl někdo jako on, a že někdy vůbec bude. Většina krishnamurtiánů byla uvězněna v podmiňováních K. a  fungují jako automaty. Vypadají jako lidští roboti, chovající se správně nebo nesprávně krishnamurtiánsky, reagující stejně jako křesťané nebo  muslimové. Co to znamená, chovat se správně krishnamurtiánsky? Znamená to podrobit se očekáváním vládnoucích guru-byrokratů? Pro ně je slovo pochopeni velmi nebezpečné. Nedostatek vnímavosti a necitlivost druhých jsou jejich záchranným člunem.

 

 

 

V K. školách byl den zcela zaplněn naprogramovanými aktivitami. Organizovanými do nejmenších detailů. Strach z volného času a tvořivé lenosti byl hluboký. Volný prostor a prázdnota děsily. Každá minuta musela být naplněná aktivitami. Existoval dlouhý seznam zakázaných témat.

 

 

 

Tam se uctívají sociální očekávání a mělo by se, a zároveň všichni krishnamurtiáni by neměli.

 

 

 

Vyvstává pochopitelná otázka: K. říká na této kazetě, že za 65 let, kdy v něm vibrovala tato nádherná Energie, nikdo nechápal, co říká, ani to necítil, ani nežil. Jak by se vůbec mohl někdo probudit teď, bez té Energie, a měl k dispozici jen nějaká videa nebo kazety, se vší podmiňující a omezující terminologií? Odpověď je tak zřejmá, že jí není třeba dávat do slov. Jaký potom má smysl existence archivů, škol, správně se chovajících robotů a prázdných Studijních center? V 1973 v B.P., když jsem viděl nevyhnutnou  byrokracii, která byla stvořena, jsem mu napsal dopis, ve kterém jsem jej vyzval, aby ukončil svůj vztah ke školám a nadacím. Pár dnů na to mi řekl: "Víš, proč to všechno dělám? Opravdu ne, odpověděl jsem. Velmi tichým hlasem, téměř šeptem mi řekl: - "Vím to, vím to. dělám to z lásky". Slovo láska bylo skutečností, a přišlo s Tou nepopsatelnou energií, která rozpouští každé oddělení nebo rozdělení.

 

 

 

Proč K. mluvil tolik let, vysílal Energii, kterou ostatní nechtěli žít nebo chápat? Proč bylo největším zájmem této Energie, aby všechno zůstalo tak, jak je, a prokazovala nejvyšší úctu ustanovenému řádu?

 

 

 

Mohl by se vůbec někdo v této situaci probudit? Není v takových podmínkách vůdčí silou závist? Bez C.W. Leadbeater a Annie Besant, kteří měli tu sílu, že ho  "viděli" a objevili, co by se stalo z J. Krishnamurtiho?

 

 

 

Křesťan,  muslim, žid, se málo liší od krishnamurtiána, který si z K. udělal autoritu, a jeho slova bere jako odkaz a omezení. Mohou se změny, úpravy, pokrok nebo zvraty udát jen ve  fantazii? Může se změnit to, co se už událo? Žádný problém, který jste schopní popsat a pojmenovat už není problém. Může někdo v budoucnosti změnit to, co se už událo? Skutečná změna se děje jen v přítomnosti. Jen v přítomnosti si můžete být vědomi vnímání bytí, a pro tento okamžik jste mimo vzdušného zámku. V přítomnosti bije srdce. Nemůže bít v budoucnosti, pokud nebije teď.

 

 

 

Aby mohlo být vnímáno vnímání bytí, musí přestat všechna vaše touha změnit nebo upravit svět-sebe, a musíte bezpodmínečně přijmout svůj úděl. Jste odsouzeni k tomu být takoví, jací jste, a nebýt myšlenkou, kterou vám prodali, a kterou byste se měli stát... něco, aby vás mohli vykořisťovat.

 

 

 

V srpnu 1929 Krishnamurti rozpustil Řád hvězdy, a mimo jiné řekl: "Rozhodl jsem se rozpustit Řád. Můžete vytvářet jiné organizace a očekávat někoho jiného. To mě nezajímá. Ani vytváření nových klecí nebo nových ozdob pro ty klece. Mou jedinou snahou je  absolutně, bezpodmínečně osvobodit lidi."

 

 

 

Téměř 65 po tomto projevu uzavírá svůj život nahrávkou, přepsanou výše, a zanechává tucet škol a K. nadací. Měly by všechny žít učení a snažit se propagovat poselství, které nikdy neexistovalo, takže je nemožné pochopit a žít jej? Několik let po jeho smrti některé z nich začaly vydávat nové knihy, které nikdy nenapsal ani nenadiktoval. Kompilace výroků na různá témata, vytržených z kontextu. Jedna taková kniha spojuje každý den v roce s jedním odstavcem nebo citátem. Nikdy jsem nevěděl, že K. tolik miloval a ovládal astrologii! Ať byl úmysl lidí, kteří to udělali... vyhýbám se komentáři, který by si to zasloužilo. Copak jde o to, přežít za každou cenu?

 

 

 

Jiným základním tématem v jeho promluvách, už od začátku ve stejné promluvě z  1929, bylo: "Tvrdím, že Pravda je krajinou bez cest a nemůžete se jí přiblížit žádnou cestou, žádným náboženstvím, žádnou sektou. Toto je můj pohled a stojím si za ním absolutně a bezpodmínečně..." Často K. tvrdil, že neví, jak dospěl k Pravdě. Vždy viděl pevninu Pravdy oddělenou a vzdálenou od všeho ostatního. Po celých asi 65 let se K. snažil špatnou angličtinou a marně vysvětlit význam Pravdy a Bdělosti. K tomu použil nesčíslné množství slov a  symbolů. Jeho snaha oddělit Pravdu a Bdělost od lidských možností byla nekonečným úsilím.

 

 

 

Slovo je zkaženou královnou ve světě duality. To znamená, že cokoliv přijmeme nebo odmítneme okamžitě rodí svůj protějšek. Jestliže je pravda, že není žádná stezka, žádná technika, žádná cesta k Pravdě, to se stává stezkou, cestou samou o sobě. Když to pojmenujete, vytváříte stezku a tím už je falešná...

 

 

 

V božském jazyce, kterým je španělština, slovo Pravda, "verdad", nepotřebuje k pochopení žádný slovník. Je tvořena dvěma slovesy: "ver", to znamená "vidět", a "dar", to znamená "dávat". Opravdu potřebujete někoho, kdo by vám vysvětlil význam Pravdy? Pokud to potřebujete, a protože je to tak krásné, neodolám pokušení, a řeknu vám to: význam slova Pravda je, že vidět znamená dávat. A dávat znamená vidět.

 

 

 

Pokud můžu dodat, tato Pravda není relativní. Neznamená něco jiného v jiných kulturách nebo náboženstvích nebo mezi vzdělanými a nevzdělanými lidmi. Ať je to kdekoliv, Pravda je a vždy bude: to vidět znamená dávat. Mezi viděním a dáváním je ego-Já, hádající se. Počítající. Předpokládající. Ego-Já dělá tohle všechno a mnohem víc, zatímco nás ujišťuje, že hledá Pravdu. Ale jak řekl K., "Pravda je krajinou bez cest", můžete nechat své ego-já odpočívat v pokoji, protože ji nikdy nenajdete.

 

 

 

I když v tom teď nemáte jasno, je jisté, že nelze putovat k něčemu, co je tak blízko vás, dokonce blíž než vaše vlastní krev. To není symbol, obraz ke zprostředkování představy. Je to fakt, realita. Pravda není něco, co je třeba hledat, nebo něco daleko za obzorem. Je mnohem blíž, než cokoliv jiného. Pravda je právě tady a teď. Dokonce i předtím. Je nutné, abychom si ji uvědomovali předtím.

 

 

 

K. také používal mnoho slov, aby se pokusil vysvětlit význam Bdělosti. Španělsky je to  "darse cuenta". Slovo "darse" je také tvořeno dvěma slovesy. Slovesem "Dar", dávat, a slovesem "ser", být. Druhé slovo je "cuenta", a znamená pozornost, je to slovní zrcadlo. Bdělost znamená dávat bytí. Vnímání vnímání, "darse cuenta de ser siendo", znamená vnímat své bytí-bytí.

 

 

 

To, že mluvil anglicky nepomohlo mému milovanému Krishnajimu při jeho vysvětlování. Nepomohlo ani královně Viktorii, ani jeho vlastnímu boji proti guruům a Ježíšovu dědictví.

 

 

 

Dalším klíčovým bodem v jeho učení byla jeho válka proti pozitivnímu myšlení. Strávil většinu svého života popisováním hrůz pozitivního myšlení a světa, které stvořilo. Zároveň se stejnou intenzitou prosazoval myšlenku, že na konci  negativního myšlení najdeme "To". To se stalo zbraní v rukách mnoha stoupenců, kteří užívají  negativní myšlení k tomu, aby ovládli své žáky a podrobili je jakémusi citovému vyhladovění.

 

 

 

Autorita negativního myšlení není považována za autoritu. Teď, když  K. láskyplná energie odešla, zůstávají jen chladné a prázdné  představy jako podmiňování. Obrovský omyl.

 

 

 

Negativní myšlení je buddhistická forma popisování toho, čím něco není, abychom pochopili čím je. Nevede nikam. Negativní myšlení je třeba používat v seriózním vědeckém výzkumu, ale psychologicky, když máme do činění s lidskou myslí, negativní popis vede jen k psychologickému ochromení a potlačení srdce.

 

 

 

Můžeme říci, že obojí, negativní a pozitivní myšlení je třeba stejně zanechat stranou, bez rozlišování. Je třeba udělat to teď. V tomto okamžiku. Pokud máte sílu a odhodlání udělat to, zrušili jste celý váš obranný systém. Budete úplně nazí a osamocení. Co vám pak zůstane? Jen vidění a cítění. Mezi vámi a ostatními nejsou žádné spory, žádné hranice. Není nic zakázané ani dovolené. Je jen bytí a ticho.

 

 

 

Nehodnotím, ve skutečnosti vidím a cítím, že to, co nazýváte život, společnost, druzí, je vaše vlastní srdce. Způsob, jakým se vztahujete k ostatním je vztah, jaký máte ke svému vlastnímu srdci. Vaše reakce na druhé je reakcí na vaše vlastní srdce. Reagujete ze středu svého vlastního srdce, a to je vzduch, který dýcháte. Není to představa, symbol. Je to skutečný fakt a je absolutně hmatatelný pro každého, kdo ho chce vidět. Můžete to vidět tady a teď.

 

 

 

Variace na stejné téma: "Jste vy svět a svět je vy?" "Je pozorovatel pozorované?" Nebo nejste svět a svět není vy a nejste ani pozorovatel, ani pozorované? Ve světě protikladů, duality, je obojí pravda i lež. Pravda, pokud je žijete, a lež, pokud je opakujete.

 

 

 

Mám silný dojem, že tři podmiňování, zmíněné dřív  K. přijal, i když to doopravdy nevím. Vím, že měl sílu a bystrost ducha, aby se jim všem vyhnul, když přemýšlel o svých lidských rozporech. Byl velmi citlivým nástrojem, úžasně a naplno oddaným Božské energii, která jej prostupovala a která byla hmatatelná kolem něj. Byla tak silná, že mu prakticky znemožňovala, aby si byl vědom své druhé lidské stránky, někdy příliš patrné a ubohé pro ostatní.

 

 

 

Myslím, že je třeba pokusit se ukázat víc to, co cítí mysl. Existuje  "čára", oddělující dobré od špatného, a  ta je vyznačená potřebou. To, co je potřebné je zcela mimo těchto hranic dobrého a špatného. Protiklady, dualita, vzniká z nepotřebného. Nevědomost považuje za potřebné to, co není. Další a mnohem jemnější hranicí dobrého a špatného je přítomnost nebo nepřítomnost citů a lásky. Když něco děláme s láskou, je to dobré, a když to děláme bez ní, je to špatné. Například: když si vezmeme pohlavní akt, žitý bez lásky se stává zvykem, rutinou, únikem nebo povinností. Když je stejný pohlavní akt prováděný s citem - láskou, je to spojení, které může být posvátné.

 

 

 

V mysli existuje další hluboký problém, který pramení v dlouhé historii myšlenek, idealizací, představ a předsudků všeho druhu, které lidstvo vytvořilo. Napřed přijde myšlenka, jaké by mělo něco být, a potom začne mimořádné úsilí, jak vyhovět té myšlence. Od dob  Caesarovy ženy, která nejenže musela být cudná, ale také musela tak vypadat. Vytvořili jsme si různé ideální modely, a neustálé předvádění ctností, patřících k modelu, který jsme si zvolili zaměstnává většinu našeho života. Ať jsme politici, otcové nebo matky, kněží, právníci, veterináři, sportovci, každý se neustále být ve shodě s takovými modely. Buddhové, Ježíšové, Krishnamurtiové a všichni svatí nebo osvícení, ty všechny udusily naše vlastní představy o ctnosti nebo jiných vlastnostech, které jsme na ně projikovali. Když jednou máme ideál, není lehké odlišit reálné od falešného.

 

 

 

Lidstvo se vždy snažilo vytvořit vztah mezi tím, co se říká, a tím co se dělá. Snažilo se objevit rozpor nahlížením přes klíčovou dírku, a nalézáním něčeho, co zpochybňuje to, co bylo řečeno. Jako kdyby slova měla nějakou hodnotu...

 

 

 

Lidstvo připisovalo slovům velkou hodnotu. Může se problém skrývat v tom? Kolik lidí si uvědomuje, že slova jsou pouze symboly, které se užívají jako náhražka  faktů? Kolik lidí si dnes uvědomuje, že slovo není věc?

 

 

 

Slovo není nikdy fakt, ať materiální nebo mentální. Potřebujete připomínat, že slovo láska nemá nic společného se skutečností lásky? A slova svoboda, smrt, život, utrpení sex nebo stůl, mají něco společného s fakty, které představují?

 

 

 

Může problém spočívat v tom, že dáváme slovům význam, který nemají? Dokážete nepojmenovávat? Dokážete zastavit myšlenky?

 

 

 

Měli bychom se ptát, jaký vztah existuje mezi spravedlností a  strukturou rozsudků a soudních rozhodnutí. Zjevně žádný. Jaký vztah existuje mezi demokracií a skutečností, že se vzdáváme moci a svobody, když volíme?

 

 

 

U Krishnajiho jsem mohl cítit v srdci lásku-soucit, které nelze popsat. Jeho schopnost nechat je proudit byla tak silná, až se zdálo, to mohl udělat kdykoliv si to přál. Autor to v jeho blízkosti nejen cítil, ale někdy tu energii kolem K. mohl i vidět.

 

 

 

Cokoliv K. udělal nebo řekl, i  nesprávné nebo nepochopené nebo urážlivé nebo hrubé, ta láskyplná energie byla vždy přítomná a plynoucí. Je mi opravdu líto těch, kteří u něj byli fyzicky blízko, a nevnímali nebo necítili tu úžasnou láskyplnou energii.

 

 

 

R. 1995 jsem poprvé slyšel, že  Rajagopalova dcera, Radha, napsala životopisnou knihu, ve které popisuje vztah své matky Rosalind a svého otce ke Krishnajimu. Vůbec jsem o existenci té knihy nevěděl, až do ledna 95 kdy jsem navštívil Elenu Greene. Ona ji neměla, a tak jsem ji šel koupit, ale nakonec jsem ji nesehnal. S Elenou G. jsem měl vztah hlubokých citů a  sympatií od prvního dne, když jsme se potkali v Brockwood Parku na začátku sedmdesátých let.

 

 

 

Nemůžeme vědět ani usuzovat, kým byl otec Radhy ani jaký byl jeho skutečný vztah ke K.. Jen pro představu můžeme říci, že se vzdal skvělé a slibné jako právník a  profesor, aby se plně odevzdal K. na víc než 40 let. Vedl vydávání  K. děl a organizoval všechno, co se týkalo jeho veřejného života. Dodržel slovo, dané Dr. Annie Besant, že zasvětí svůj život Učiteli světa. Je těžké nebo nemožné zjistit, co se stalo a co je rozdělilo.

 

 

 

Největší absurditou, ke které vede pýcha je věřit, že můžeme vědět, co se dělo mezi dvěma nebo více lidmi. I když je člověk očitým svědkem, nemůže mít nejmenší představu o množství objektivních  a neobjektivních faktů, které se seběhly v jediném okamžiku. Protože tento omyl je jedním z nejběžnějších pohybů, jaké dělá lidská mysl, dochází k němu téměř bezděčně. Je to tzv. svoboda názoru.

 

 

 

Přešel rok, než mi přítel ve Španělsku půjčil knihu. Jak se to umně často s knihami stává, neměl jsem chuť ji číst. Zřídka čtu knihu déle než několik minut najednou. Místo toho jsem si ji kvůli jejímu významu přečetl během několika dnů. Nemám pochyb o její věrohodnosti...

 

 

 

Lépe řečeno, ani vteřinu jsem nestrávil uvažováním nad tím, jestli to, o čem mluví se opravdu stalo nebo ne. Je to irelevantní. Říkali mi, že způsobila spoušť mezi krishnamurtiány a není příliš vítaná v K. školách. Ti oddanější ji nechtějí číst.

 

 

 

"Lives in the shadow with J. Krishnamurti" [Život ve stínu J. Krishnamurtiho]se zdá být knihou... možná potřebnou k tomu, aby vyplnila mezery a temná místa ve zbožných oficiálních životopisech. Osvícená bytost nemá soukromý život a nepřestává být osvícenou jen proto, že pije čaj, kávu, víno nebo má sexuální styky.

 

 

 

Stále se ptám sám sebe, jak mohla Radha nahromadit tolik nenávisti ke Krishnajimu? Jaká to zmařená příležitost! Změnila a překroutila věci tak, jak to dokáže jen nenávist.

 

 

 

Rajagopalova dcera napsala knihu, která mi pomohla dostat se blíž ke K.. Mohu říci že mi dopomohla ke hlubšímu kontaktu s K.. Mnohem víc, než jsem byl předtím a víc, než jsem si mohl jen představit. Mnoho lidí předstírá, že se k životu vztahuje přes obrazy a představy. Pro ně je K., popsaný v knize zklamáním. Jejich obraz K. byl zničen. Díky Bohu, že se to stalo.

 

 

 

Ti, kteří četli  "The Fourth Movement" [Čtvrté hnutí], budou mít úplnější pohled na K., a možná najdou jiné cesty, jak se vztahovat ke Krishnajimu.

 

 

 

Byl K. neschopný? Ti, kteří žijí ve svých vzdušných zámcích, jsou vězni bezpečí, které jim poskytuje jejich obranný systém. Takový člověk se nebude moct dostat do vztahu k jiným. Dokonce ani k svému vlastnímu já. Ve vzdušném zámku může existovat jen konflikt a rozpory. Měli jste někdy vztah ke K.? Byli jste někdy mimo svůj vzdušný zámek, vědomí si sebe sama? Pokud jste nikdy nebyli mimo svůj vzdušný zámek, a máte poctivost si to přiznat, možná budete moct vidět toto: že jste stále v něm, vymýšlíte si všelijaké příběhy a jejich opakováním se nakonec přesvědčíte o jejich pravdivosti.

 

 

 

Kdokoliv měl vztah ke K. si na tuto otázku může odpovědět jak chce. Co to znamená být ve vztahu s někým nebo něčím? Uvnitř vzdušného zámku může existovat závislost a jakési střídání  potěšení-utrpení, jako když vězňové trochu komunikují přes mříže.

 

 

 

Pro pisatele tohoto článku  Krishnaji určitě nebyl neschopný. Byl Učitelem o nepopsatelné schopnosti. To, co jsem v určitém období svého života považoval za jeho selhání, jeho omezení a jeho nepochopení, jsem později poznal jako svá vlastní. Jeho pasivita, která mě někdy rozčilovala, pouze skrývala nekonečnou moudrost. Je také pravdou, že jeho tzv. lidské fungování, viděné ze vzdušného zámku tomu často zdánlivě odporovalo. Ze vzdušného zámku lze ospravedlnit nebo vyvrátit. Vyvracet: mluvit proti sobě.

 

 

 

Na str. 300 své knihy Radha tvrdí: "...Jednoho dne historie odhalí všechno, ale rozpor v samém Krishnamurtim vrhne hodně temný stín  na všechno, co řekl nebo napsal" a pak klade  hypotetickou otázku: "Protože první, co si čtenář řekne, bude: když on sám to nemůže žít, tak kdo?". Jaká velká drzost!

 

 

 

Dějiny nikdy neodhalí skutečnost nebo to, jak se věci skutečně udály. Je to prostě nemožné. To je prostě nesmysl. Jen ziskuchtivé přání.

 

 

 

Je to  "zpověď" a přiznání Radhy, že nebyla v životě schopná cítit lásku ve svém srdci, a proto nebyla schopná cítit lásku, která proudila v  Krishnajim. Ona by ji měla cítit víc, než kdo jiný, když si uvědomíme, kolik času strávila od narození v jeho náručí. (?!)

 

 

 

Takže otázka: "když on sám to nemůže žít, tak kdo?", není skutečná otázka, a jako tvrzení nedává smysl.

 

 

 

Uznává, aniž by jí to vadilo nebo se cítila směšně, že je ze dřeva. "Invaze lupičů těl"???.

 

 

 

Lásku cítí ten, kdo miluje. Ten, kdo miluje, není láska. Ten, kdo to cítí, je nástrojem lásky. Stejně, jako je kytara hudební nástroj, ale není to hudba... a bez kytary tu není žádná hudba. Bez nástroje nejde cítit lásku ani slyšet hudbu. Lásku cítí ten, kdo miluje, a pokud čekáte na někoho druhého, aby vás miloval, vlak života vám ujel. Paní Radha  ve své bránit rodiče a diskreditovat Krishnajiho zapomněla na  detail: cítit lásku.

 

 

 

Lásku cítíte, když milujete teď. Všechno ostatní jsou pohádky. Úhly pohledu, stanoviska, hlediska jsou vždy velmi neúplné a nedůležité, ačkoliv chtějí vyjádřit celek. Kdokoliv, kdo má schopnost jako K. být zároveň vším i úplně ničím, může mít tolik osobností, kolik chce nebo potřebuje. Na čem opravdu záleží, je to, co vysílá. Láskyplnost, která byla v  K. jej nikdy neopustila, bez ohledu na to, jakou osobnost měl v dané chvíli. Někdy přejímal chování jiného, ale jen přechodně a s nějakým cílem.

 

 

 

Když někdo není schopen být zároveň vším i ničím, stává se vězněm ega-já. Člověk se zoufale snaží přeřadit a jet kupředu a zpátky. Zpátky a dopředu. Ano a ne. Ano ale ne. Ne, ale ano. Pochybnosti bez konce, ve kterých předstíráme, že rozhodujeme to, co už bylo rozhodnuto: nebýt. Ego-já rozděluje nebytí, na být či nebýt a Shakespeare jej proslavil.

 

 

 

Ale nad všemi těmi popisy je Krishnaji, stejně jako Ježíš pocitem v srdci a ne myšlenkou nebo součtem představ.

 

 

 

Ten, kdo opravdu touží po svobodě, nemá jinou cestu, než tu, která vede přes jeho srdce, jít po ní nahý a sám. Celých 65 let pracoval K. velice tvrdě na tom, aby ve vašem srdci zanechal dveře, nebo dokonce okno, nebo lépe prázdný prostor. Využijte jej teď.

 

 

 

Život od okamžiku narození až k okamžiku smrti je labyrint. Smyslem života je najít cestu ven dřív, než zemřeme. Čím dřív, tím líp. Kde je cesta ven? Jak můžeme uniknout z labyrintu? Není žádný východ ani únik. Všechno je ve vstupu. To vše existuje předtím, než vstoupíme, v okamžiku před vstupem.

 

 

 

Pokud zemřeme bez toho, abychom našli východ, pak nasytíme labyrint, tak jako jsme to dělali za našeho života. Nevědomost a temnota budou pokračovat. To je to, proč zůstává svět takový, jaký je.

 

 

 

Psát bez chyb, se správnou  syntaxí, dovedně skládat slova, které si uchováváme v paměti je něco, co dovede s trochou průpravy. To není můj případ. Píšu rychle a bez pochybností nebo námahy, mezi slovy vidím to, co popisuji. To je něco úplně jiného. Poznání, sestávající s  dedukcí, předpokladů, srovnání, závěrů a mínění musí být předváděno a vyžaduje někoho, kdo jej zaznamenává. Taková je věda. Vidění nic z toho nepotřebuje.

 

 

 

Nechci zanechat nějaké pochybnosti, které nemám, o tom, jak vidím a cítím J. Krishnamurtiho.

 

 

 

To všechno, co mohl K. říct a udělat za svého života, nemá žádnou hodnotu, smysl nebo význam bez láskyplné energie, která přes něj plynula.

 

 

 

To něco, co není něco a co je nepojmenovatelné, co plynulo přes Krishnajiho, byla láska, soucit, moudrost a krása. Intenzita byla taková, že abych vám ji přiblížil, udělám vám  absurdní návrh: představte si, že se to nikdy předtím nestalo, a nikdy se znovu nemůže stát se stejnou intenzitou. To jsou způsoby, jak říct a pojmenovat nepojmenovatelné. Bytí-bytost je stále tady. Není to nic, co přichází a odchází.

 

 

 

Také se to přihodilo v Arunachale, v Indii. Pětadvacet let poté, co Sri Ramana Maharshi opustil své tělo, stejně silný soucit, láska, moudrost, krása a ticho byly přítomné a živé.

 

 

 

To, co je iluzí, nikdy neexistovalo ani nikdy existovat nebude, to, co je Skutečné, nikdy nepřestalo  Být.

 

 

 

 

 

Prekladateľ si nie je pár vecmi v preklade vôbec istý. Link na originál text:

 

http://www.terra.es/personal/jcarlos12silva/REFLECTI.HTM

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář