Otázka: Vy jste pochopili realitu. Můžete nám říci co je bůh?
Krishnamurti: Jak víte, že já jsem si uvědomil? Vědet to, že jsem si uvědomil, vy si také musíte si uvědomit Toto není jen chytrá odpověď. Znát něco vy musíte být to. Vy musíte sám mít také zkušenost a proto vaše pověst, že jsem si uvědomil nemá zřejmě žádný význam. Celá tradice říká, “být s mužem, který si uvědomil.” Jak můžete vědět, že on si uvědomil? My idealizujeme ty kdo si uvědomili a doufáme, že oni dají nám něco, co je falešný vztah. Vy chcete něco ode mně, znalosti, realizaci, nebo chcete udržovat společnost se mnou, celé to ukáže, že nemilujete. Vy chcete něco a proto využívate. Jestliže opravdu milujeme pak tam bude okamžitá komunikace. Pak to nevadí jestliže vy jste si uvědomili a já ne nebo jestliže vy jste vysoce nebo nízko. Protože naše srdce zvadla, bůh stal se hrozně důležitý. To je, vy chcete znát boha protože vy jste ztratili píseň ve vašem srdci a sledujete zpěváka a žádáte od něj zda on může učit vás jak zpívat. On může učit vás technice, ale technika nepřiváde vás k vytvoření. Vy nemůžete být hudebník tím, že pouze víte jak zpívat. Vy můžete znát všechny kroky tance ale jestliže vy nemáte vytvoření ve vašem srdci, vy fungujete jenom jako stroj. Nemůžete milovat jestliže chcete pouze dosáhnout výsledku. Jestliže tam je láska vy budete rozumět neznámu, budete znát co je bůh a nikdo vám to nemusí říci - a to je krása lásky. Je to věčnost v sobě. Protože není tam žádná láska, my chceme někoho, nebo bůha, který nám dá to. Jestliže by jsme opravdu milovali, znáte jaký jiný svět by byl? My bychom měli být opravdu šťastní lidé. Proto bychom neměli investovat naše štěstí do věcí, ideálu, do rodiny, do osoby a ideály by neovládali naše životy. Oni jsou druhotné věci. Protože nemilujeme a protože nejsme šťastní investujeme do věcí, myslet si, že oni dají nám štěstí a jedna z věcí do které investujeme je bůh.
Vy chcete, abych řekl vám co je realita. Může být nepopsatelné dáne do slov? Můžete změřit něco nezměrné? Můžete zachytit vítr ve vaší pěsti? Jestliže ano, je to vítr? Jestliže vy změříte to co je nezměrné, je to skutečné? Jestliže formulujete to, je to skutečné? Jistě ne, pro moment když popisujete něco co je nepopsatelné, to přestane být skutečné. Moment, který vy překládáte nepoznatelné do známeho, to přestane být nepoznatelné. Přesto to je to po čem toužíme. Celý čas chceme vědět to, protože pak budeme schopní pokračovat, myslíme si , že zachytíme konečné štěstí, trvalost. My chceme vědět to, protože nejsme šťastní. Přesto místo toho, abychom pochopili jednoduchý fakt - že jsme degradováni, že sme jednotvární, unavený, ve vřavě - my chceme se vzdálit od známeho do neznáma, co je znovu známe a proto my nemůžeme nikdy objevit skutečnost. Místo toho, aby ste se zeptali kdo si uvědomil nebo jaký bůh ptejte se proč nedávame pozornost celku a uvědomění tomu co je? Pak vy najdete neznámo nebo poněkud to přijde k vám. Jestliže vy rozumíte, že co je známy, vy zažijete to neobyčejné ticho, které není přivozené, není vynuceno, ta tvořivá prázdnota ve kterém osamoceně realita může vstoupit. To nemůže přijít k tomu který se stáva, který se snaží; to může přijít jenom k tomu který rozumí, tomu co je. Pak vy budete vidět, že realita není v dálce; neznámo není daleko pryč; to je v čem je. Jak odpověď na problém je v problému, tak realita je v čem je; jestliže my můžeme rozumět tomu, pak my budeme znát pravdu. To jde extrémně těžko být vědomý jednotvárnosti, být vědomý nenasytnosti, ctižádost a tak dále. Samý fakt bytí si vědomý toho co je, je pravda. To je pravda, která uvolňuje, ne vaše snaha být volný. Tak realita není daleko, to je tady, nyní. Věčnost nebo nadčasovost je nyní a nyní může být pochopeno člôvěkem který je chycen v síti času. Mysl je lenivá a proto vždy vytvoří jiné překážky. To je možné pravou meditací, co znamená kompletní akci, ne nepřetržitá akce a kompletní akce může být jen tam, když mysl chápe proces kontinuityi, co je paměť - ne faktická ale psychologická paměť. Jak dlouho jak paměť funguje, mysl nemůže rozumět, tomu co je.
Krátené, celá verzia v angličtine:
Otázka: Co je osvícení?
Krishnamurti: Co znamená být osvícený? Buďme prosím racionální. Někdo je například osvícen ohledně svého vztahu s někým jiným. Znamená to, že pochopil, že se jeho vztah s druhým člověkem zakládá na představě o tomto člověku, jakkoliv tato představa může být důvěrná. Tato představa vznikla v průběhu mnoha let neustálých reakcí, nezájmu, utěšování, sekýrování a všeho toho, co probíhá mezi partnery. Vztah tedy existuje mezi dvěma představami. Toto člověk nazývá vztahem. Jestliže tuto skutečnost nahlédne, může říct, že je v této záležitosti osvícený. Nebo je člověk osvícený, co se týče násilí. Jasně a bez zkreslení pozoruje celý pohyb násilí. Anebo sleduje, jak vzniká smutek, a konec tohoto smutku může znamenat, že je v tomto ohledu osvícený. Toto však na mysli nemáme. Myslíme něco zcela jiného: „Jsem osvícený, řeknu ti o tom, přijď za mnou.“
Jestliže skutečně zkoumáme, co je osvícení (poznání, hlas pravdy a tak dále), musíme pečlivě prozkoumat otázku času. Takzvaní osvícení lidé říkají, že k osvícení dospějete časem, postupně, život za životem – věříte-li v reinkarnaci – až dojdete do bodu, kdy budete osvícení – a to ohledně všeho. Utvrzují nás v přesvědčení, že je to pozvolný proces zkušeností a vědomostí, nepřetržitý pohyb z minulosti do přítomnosti a budoucnosti, jednoduše řečeno: určitý cyklus. Je ale dosažení osvícení jako nejvyšší skutečnosti skutečně otázkou času? Je? Je to postupný proces, což znamená proces v čase, proces evoluce a pozvolné stávání se? Musíme pochopit podstatu času, nikoliv chronologický čas, ale psychologickou strukturu, která čas přijala: „Doufám, že se tam nakonec dostanu.“ Touha, jež je součástí naděje, věří, že se jí jednou podaří dostat se tam. Takzvaní osvícení lidé nejsou zdaleka tak osvícení, jak tvrdí, neboť v okamžiku, kdy prohlásí: „Jsem osvícený,“ osvícenými nejsou. Je to jejich samolibost. Je to totéž, jako když někdo zvolá: „Jsem skutečně pokorný.“ Jestliže to člověk řekne, pak víte, jaký doopravdy je. Skutečná pokora není opakem domýšlivosti. Když domýšlivost skončí, přichází to druhé. Ti, kdo tvrdí, že jsou osvícení, říkají, že osvícení musíte dosáhnout krok za krokem, cvičit toto, dělat tamto a nepokoušet se o ono; staňte se mým žákem a i já vám budu říkat, co máte dělat, dám vám indické jméno nebo nové křestní jméno a tak dále. A vy, iracionální lidská bytost, tyto absurdnosti a nesmysly přijímáte, a proto se ptáte, co toto nejvyšší osvícení je. Osvícení přirovnejme k mysli, v níž neprobíhá žádný konflikt a která neobsahuje žádný pocit usilování, putování, pohybování a dosahování.
Člověk musí porozumět této otázce psychologického času, neustálého snažení stát, nebo nestát se něčím – což je samozřejmě totéž. Je-li toto snažení (stát se něčím nebo někým) zakořeněno ve vaší mysli, podmiňuje nejen všechny vaše myšlenky, ale i veškerou vaši činnost. V takovém případě používáte čas coby prostředek k dosahování. Existuje však něco jako „stávání se“? „Jsem násilný, budu nenásilným.“ To znamená, že stávání se je pouze představou. Jsem násilný a představuji si, že násilný nejsem – tím vytvářím dualitu. Násilný a nenásilný, nutně zde musí vyvstat konflikt. Nebo se utvrzuji v přesvědčení, že se nutně musím naučit ovládat se, cokoliv nepříjemné potlačit, vše zanalyzovat nebo je třeba, abych navštívil psychologa či psychoterapeuta. Nevytváříte-li protiklad, pak je násilí skutečností. Skutečností. Nenásilí není skutečné. Jestliže nahlížíte pravdu, že jsem násilný, pak koncept nenásilí vyvolává konflikt mezi těmito dvěma protiklady, nenásilí samo o sobě žádnou hodnotu nemá. Pozorujte celý pohyb násilí, vzteku, žárlivosti, nenávisti, soutěžení, napodobování a přizpůsobování se bez jakýchkoliv motivů a aniž byste někam směřovali. Pokud tak učiníte, násilí s každým novým vnímáním a jednáním skončí. Můžete tedy nahlížet, že osvícení, tušení nejvyšší skutečnosti, s časem nesouvisí. To je v rozporu s celou psychologií náboženského světa, odporuje to křesťanům s jejich dušemi, spasiteli i Bohem. Vnímání je jednáním – nikoliv vnímání, prodleva nebo jednání. V prodlevě vzniká myšlenka. Mysl, mozek, celý lidský nervový systém a psychologická struktura se může od této zátěže milionů let času osvobodit, abyste mohli na něco jasně nahlížet a toto jednání tak bylo nepřetržité a okamžité. Toto jednání bude racionální, nikoliv iracionální. Toto jednání lze logicky a rozumně vysvětlit i ozřejmit. Toho nejvyššího, čímž je pravda, se nedosahuje prostřednictvím času. Nikdy se toho nedá dosáhnout. Buď to je, anebo to není.
Ďalší článok o osvietení:
http://jiddu-krishnamurti.net/cs/003/krishnamurti-otazky-a-odpovedi-23.php
VIDEO - Jiddu odpovedá na otázku kto je.