Jdi na obsah Jdi na menu

Jaký je správný způsob života? Žít život bez jediného stínu konfliktu je možné jen tehdy, jestliže jste pochopili celý význam života – kterým je vztah a činnost. Život je činností, pohybem, hovořením, nabýváním znalostí a také navazováním vztahů s ostatními, ať už jsou jakékoli – hluboké, nebo povrchní. Jestliže máte nalézt správnou činnost, která je absolutní, musíte nalézt správný vztah.

Vztah je obvykle smyslný – takto začíná – a následně se ze smyslnosti mění ve společenství, v němž převládá pocit závislosti jednoho člověka na druhém. Posléze vznikne rodina, která vzájemnou závislost ještě prohloubí. Vyvstane-li v této závislosti nějaká nejistota, hrnec přeteče. Aby člověk nalezl správný vztah, musí prozkoumat tuto hlubokou vzájemnou závislost. Proč jsme v našich vztazích tak psychicky závislí? Je to proto, že jsme zoufale osamělí? Je to proto, že nikomu nedůvěřujeme – dokonce ani našemu manželovi nebo manželce? Závislost na druhé straně poskytuje jistý pocit bezpečí a ochranu proti tomuto nekonečnému světu hrůzy. Říkáme: „Miluji tě.“ V této lásce je vždy přítomen pocit vlastnění a toho, že jste vlastněni. A je-li tato situace ohrožena, vyvstávají konflikty. To je současný stav našich vzájemných vztahů – intimních i neosobních. Vytvoříme si představu o druhém člověku a na této představě lpíme.

V okamžiku, kdy jste připoutáni k jinému člověku, názoru či konceptu, začíná zkaženost. To je věc, kterou je třeba si uvědomit a kterou si uvědomit nechceme. Můžeme tedy žít, aniž bychom se spoutávali, aniž bychom psychologicky záviseli jeden na druhém? Dokud to nezjistíte, budete vždy žít v konfliktu, protože život je vztahem. Můžeme objektivně a bez jakýchkoliv motivů pozorovat důsledky připoutanosti a okamžitě se jich pustit? Připoutanost není opakem osvobození. Jsem připoutaný a snažím se oprostit – to znamená, že vytvářím protiklad. Jakmile vytvořím protiklad, vznikne konflikt. Protiklad však neexistuje, existuje pouze to, co mám, což je připoutanost. Existuje pouze skutečnost připoutanosti – v níž nahlížím všechny důsledky připoutanosti, která neobsahuje lásku – a nikoliv snaha o dosažení oproštění. Mozek byl podmíněn, naučen, aby pozoroval to, co je, a tvořil opak: „Jsem násilný, ale násilný být nesmím“ – proto dochází ke konfliktu. Jestliže však násilí pouze pozoruji, jestliže pozoruji jeho podstatu – neanalyzuji, ale pozoruji – pak je střet protikladů zcela odstraněn. Chcete-li žít bez konfliktů, zabývejte se pouze tím, „co je“, protože nic jiného neexistuje. A pokud takto člověk žije – a je možné takto žít – pokud zcela zůstává s tím, „co je“, pak to, „co je“, odumře. Experimentujte s tím.

Neuróza je výsledkem závislosti. Člověk je závislý na své ženě, lékaři, Bohu nebo psycholozích, autoritách. Vytvořil si okolo sebe řadu závislostí v naději, že mu tyto závislosti poskytnou bezpečí. A co se stane, jakmile objeví, že nemůže být závislý na nikom? Dosahuje obrovské psychologické revoluce a obvykle není ochoten postavit se k této skutečnosti přímo. Člověk je závislý na své ženě, která ho v této závislosti povzbuzuje, a naopak. Toto je součástí jeho neurózy. Nezbavuje se toho, ale zkoumá to. Může se osvobodit a nebýt na své ženě psychicky závislý, ale to neudělá, protože má strach. Buď od ní něco vyžaduje či potřebuje, nebo jeho žena podporuje jeho myšlenky, pomáhá mu vládnout, být ambiciózní a utvrzuje ho v domnění, jaký je úžasný filozof. Pochopte však, že samotný stav závislosti na někom jiném může být příčinou hluboké psychologické neurózy. Porušíte-li tento vzorec, co se stane? Stanete se duševně zdrávi! Abyste zjistili, co je pravda, musíte být takto duševně v pořádku. Závislost existuje od dětství, byla činitelem proti bolesti a poranění, činitelem útěchy, emoční výživy a podpory – toto všechno do sebe člověk zabudoval, je toho součástí. Takto podmíněná mysl nemůže nikdy zjistit, co je pravda. Nebýt na ničem závislý znamená, že jste celiství – to je duševní zdraví, z této vyrovnanosti se rodí rozum, jasnost a integrita.

Jestliže skutečně pochopíte podstatu vztahu, který existuje jen tehdy, nejste-li připoutáni a nemáte-li o druhém člověku žádné představy, dojde ke skutečnému souznění. Správná činnost znamená přesnou a precizní aktivitu, kterou nevedou motivy. Je to činnost, jež není zaměřena či zasvěcena nějakému cíli. Pochopení správné činnosti a správného vztahu s sebou přináší vhled a inteligenci. Nikoliv inteligenci intelektu, avšak nesmírnou inteligenci, která není vaše ani moje. Tato inteligence vám bude říkat, co máte dělat, abyste si vydělali na živobytí. Je-li tato inteligence přítomna, můžete být čímkoli, zahradníkem nebo kuchařem, protože je to jedno. Bez této inteligence budou vaše životy řídit okolnosti. Existuje způsob života, v němž ke konfliktu nedochází. A protože nedochází ke konfliktu, je přítomna inteligence, jež vám bude ukazovat, jak máte správně žít.

Jiddu Krishnamurti

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA