Slovo nie je vecou. Tento stan (rozrávajú sa v stane) to slovo stan, to nemá skutočnosť, to nie je skutočnosť. Takže slovo má svoj vlastný verbálny význam, ale tiež za slovom je zvuk toho slova. Zvuk obsahuje hlbší zmysel slova. Zvuk je veľmi dôležitý, hudba je zvukom, rieka tečie, vydáva zvuk, sotva ho počujeme, načúvame. Máme predsudky, ktoré nám bránia počuť, nie len slovo komunikovať, ale tiež zachytiť zvuk toho slova. To znamená, že človek musí počúvať veľmi, veľmi pozorne, tak aby slovo samo odhalilo svoj plný význam. A počúvať môžete iba vtedy, ak je tu zvuk, ktorý ono slovo nesie. Zvuk nie je hluk. Zvuk nie je ani intervalom medzi dvoma tónami, zvuk ma veľkú hĺbku. To znamená, že ak človek počúva veľmi jasne bez skreslenia, bez predsudkov, názorov alebo akejkoľvek formy záveru, potom pochopíme nesmierny význam slova, ako je inteligencia podľa zvuku. Je pekný deň, nádherné ráno. Ale slová nie sú krásne ráno, slová nie sú hora. Ale ak počúvate zvuku toho slova: nádherné ráno, zachytíte celý význam toho rána, v celej jeho neobyčajnej kráse, tiene, jasný vzduch, hory, v tom zvuku to už všetko je.
Musíte jasně pochopit, že nikdy není slovo předmětem a vysvětlení skutečností. K porozumění nejen na intelektuální úrovni dochází, umí-li se mysl ztišit a zklidnit. Představte si, že mi říkáte něco důležitého, zásadního, filozofického a vážného. Jestliže moje mysl tlachá a jestliže se potuluje, nemohu to, co říkáte, zcela pochopit. Musím vám tedy naslouchat, nepřekládat si to, co říkáte, neinterpretovat a nesmím vás poslouchat ani částečně, poněvadž mám strach z toho, co byste mohl říct. V takovém případě je totiž mysl rozrušená, nestálá, pohybuje se a mění. Pokud chci skutečně naslouchat tomu, co říkáte, musí být mysl tichá. Potom dochází k hlubokému porozumění, které není jen intelektuální či verbální. A pakliže to, co je řečeno, ať už je to pravdivé, nebo falešné – a člověk dokáže objevit pravdu i ve falešném – hluboce vnímáte, pak v tomto stavu tichého porozumění jednáte přirozeně okamžitě. Mezi porozuměním a jednáním nedochází k časovému prodlení. Je-li vnímání naprosté – což může být jen tehdy, pokud mysl tiše naslouchá, jestliže nesouhlasí ani neodmítá, ale naslouchá – pak je toto vnímání a jednání totožné. Pozornosť je načúvanie.
Jiddu Krishnamurti
Musíte jasně pochopit, že nikdy není slovo předmětem a vysvětlení skutečností. K porozumění nejen na intelektuální úrovni dochází, umí-li se mysl ztišit a zklidnit. Představte si, že mi říkáte něco důležitého, zásadního, filozofického a vážného. Jestliže moje mysl tlachá a jestliže se potuluje, nemohu to, co říkáte, zcela pochopit. Musím vám tedy naslouchat, nepřekládat si to, co říkáte, neinterpretovat a nesmím vás poslouchat ani částečně, poněvadž mám strach z toho, co byste mohl říct. V takovém případě je totiž mysl rozrušená, nestálá, pohybuje se a mění. Pokud chci skutečně naslouchat tomu, co říkáte, musí být mysl tichá. Potom dochází k hlubokému porozumění, které není jen intelektuální či verbální. A pakliže to, co je řečeno, ať už je to pravdivé, nebo falešné – a člověk dokáže objevit pravdu i ve falešném – hluboce vnímáte, pak v tomto stavu tichého porozumění jednáte přirozeně okamžitě. Mezi porozuměním a jednáním nedochází k časovému prodlení. Je-li vnímání naprosté – což může být jen tehdy, pokud mysl tiše naslouchá, jestliže nesouhlasí ani neodmítá, ale naslouchá – pak je toto vnímání a jednání totožné. Pozornosť je načúvanie.
Jiddu Krishnamurti
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář