Jdi na obsah Jdi na menu

Podívejme se na to, čemu říkáme strach. Co je to strach? Strach existuje jenom ve vztahu k něčemu. Není něco samostatného. Je jenom ve vztahu k něčemu – k tomu, co o mně můžete říkat, co si o mně posluchači mohou myslet, že ztratím zaměstnání, že nebudu mít ve stáří dostatek bezpečí nebo že matka nebo otec zemře... Je to strach z něčeho.
Jak se mám od strachu osvobodit? Je možné se ho zbavit tak, že se budu nějakým způsobem cvičit? Cvičením je možné sice vypěstovat proti strachu odolnost, mysl však potom bude odolávat a vzdorovat i jiným věcem, třeba učení. A je vůbec možné zbavit mysl strachu cvičením? Anebo tak dosáhneme jenom toho, že držíme strach vně mysli, jako bychom ji ohradili zdí, za níž strach stále je? Strach nemůžeme zřejmě řešit tak, že k němu zvýšíme odolnost, vypěstujeme si odvahu a překonáme jej. Odvaha je opakem strachu a je-li mysl zatěžována strachem nebo odvahou, není zde jiné řešení než si vypěstovat vůči nim odolnost. Pěstováním odvahy tedy není možné strach překonávat.
Jak se mám zbavit strachu? Poslouchejte, prosím. Je to náš problém, váš i můj, problém každého člověka, jenž si přeje být beze strachu. Protože budu-li schopen být beze strachu, potom vlastní osoba, to "já", které je příčinou tolika problémů a utrpení, může zmizet. Není vlastně příčinou strachu právě toto "já"? Chci být existenčně, politicky i společensky zabezpečený, chci si zajistit posmrtný život a chci ho mít potvrzený od boha, aby mě poplácal po zádech a řekl: "V příštím životě budeš mít lepší šanci." Potřebuji někoho, kdo by mi poradil, dodal odvahu, poskytnul přístřeší, útočiště. Dokud vyhledávám jakékoli bezpečí, bude zde i strach, z něhož se rodí různá chtění. Porozumím-li tomu, co je strach, budu možná schopen se z tohoto kruhu dostat ven.
Jak mám porozumět tomu, co je strach? Bez zvyšování odolnosti k němu, bez úniku od něj, bez vytváření dalších iluzí, problémů, bez dalších filosofických systémů nebo guruů. Chci mu opravdu čelit, rozumět mu, osvobodit se od něj a jít za něj. Mohu mu porozumět jenom tehdy, když od něj neprchám pryč a když mu nevzdoruji. Musíme tedy zjistit, kdo nebo co vlastně vzdoruje. Co je to ono "já", které vzdoruje strachu? Rozumíte? Takže já se bojím. Bojím se, co si o mně posluchači pomyslí, protože chci být respektovaný člověk. Chci uspět ve světě, chci mít jméno, pozici, autoritu. Na jedné straně tedy sleduji tyto zájmy, na druhé straně se vnitřně obávám, že cokoli udělám, povede k neúspěchu a zklamání. Uvnitř mne tedy probíhají dva procesy. První část mého "já", která chce dosahovat, být úspěšná a respektovaná, zatímco druhá část se stále obává, že nemusí uspět.
Pokud se týká bezpečí, ozývají se v nás dva protikladné hlasy. Jeden říká: "Chci být št'astný," a druhý, jenž ví, že celý svět št'astný být nemůže. Mám ambice být bohatý, a přitom vidím kolem sebe milióny chudých lidí. Na jedné straně je ve mně touha zajistit si bezpečí, na druhé straně je ve mně citlivost a soucit s ostatními. Dokud budu toužit po bezpečí, tento můj vnitřní boj bude stále pokračovat, budu si připadat asociální... Co tedy mám dělat? Jak se mohu zbavit tohoto vnitřního konfliktu?
Jsem-li schopen pozorovat proces samotný a nerozvíjet jeho protiklad, pak je zde možnost jej řešit. Mohu-li pozorovat strach a nepěstovat v sobě odvahu, pak si mohu se strachem poradit. To znamená, že pokud znám to, co je a neřeším "to, co by mělo být", mohu řešit to, co je. Většina z nás nevidí to, co je, protože se zajímá o "to, co by mělo být". Ono "mělo by být" tvoří dualitu, zapříčiňuje konflikt.
Jsem schopen pozorovat to, co je bez konfliktu s jeho protikladem a dívat se na to, co je bez jakéhokoli vzdorování? Když totiž něčemu vzdorujeme, vytváříme k tomu vlastně protiklad. Jsem tedy schopen ve chvíli, kdy se něčeho bojím, dívat se na svůj strach tak, že v sobě nevytvářím proti němu odolnost? Protože v okamžiku, kdy mu budu vzdorovat, vytvořím v sobě jiný konflikt. Mohu se dívat na to, co je bez jakéhokoli vzdorování? Pokud mohu, jsem schopen začít řešit strach.
Co je to strach? Je strach slovo, myšlenka, myšlení nebo skutečnost? Je vznik strachu spojen se slovem "strach", anebo je strach na slovu nezávislý? Přemýšlejte, prosím, se mnou. Nepřipouštějte si únavu a nepouštějte svoji mysl. Protože zajímá-li vás problém strachu, a to vás jako každého člověka jistě zajímá strach ze smrti, strach, že vám umře dědeček nebo babička -, dokud vás tato chmurná věc obtěžuje, měli byste problém zkoumat, a ne jej odkládat stranou. Půjdeme-li do věci zodpovědně, tak uvidíme, že dokud si budeme vytvářet proti strachu odolnost jakéhokoli druhu tak, že mu budeme nastavovat překážky jako třeba odvahu, pak tato odolnost s sebou přináší konflikt protikladů. A přes konflikt protikladů nemůžeme nikdy dojít k porozumění.
Myšlenka, že protiklady teze a antiteze se spojí v syntézu, není správná. To, co přináší porozumění, je obsažení skutečnosti toho, co je, a ne vytváření protikladů. Mohu tedy čelit strachu tak, že mu nebudu vzdorovat ani od něj nebudu unikat? A kdo nebo co vlastně se na strach dívá? Když řeknu, že já mám strach, co je to " já " a co je to " strach "? Jsou to dvě různé věci, dva různé procesy? Jsem něco jiného než strach, který "já" cítí? Jsem-li něco jiného než strach, pak mohu se strachem pracovat, pak jej mohu změnit, mohu mu odolat a odstranit jej. Pokud ale nejsem něco jiného než strach, nedochází zde k něčemu úplně odlišnému?
Není to pro vás trochu abstraktní a obtížné? Pust'me se, prosím, do toho. Poslouchejte, jenom poslouchejte, nepokoušejte se přitom vytvářet nějaké protiargumenty. To, o čem hovoříme, můžete obsáhnout pouhým poslechem.
Dokud strachu vzdoruji, není možné se od něj osvobodit a konflikt i utrpení dále pokračují. Pokud však nevzdoruji, je tu pouze strach. Je tedy strach něco jiného, než je jeho pozorovatel, to "já", co říká: "Bojím se."? Co je to, to "já", co říká: "Bojím se."? Není toto "já" složeno z onoho pocitu, který nazývám strach? Není toto "já" pociťování strachu? Nebude-li zde žádné pociťování strachu, nebude zde ani žádné "já". Takže "já" a strach jsou jedno. Není tu žádné "já" oddělené od strachu. Je tu jenom strach.
Není strach jenom to slovo? Není slovo strach, tento symbol, tato myšlenka, vytvořeno jenom myslí nezávisle na skutečnosti? Poslouchejte, prosím. Strach jsem "já". Kromě mě tu není žádné jiné oddělené nezávislé "já", strach tedy nemůže existovat samostatně, beze mne. Člověk – "já" – říká: "Já to chci," "já" je autorita. Kvalita je totožná s "já". Dokud člověk říká: "Nesmím být chtivý," vynakládá úsilí. Vlastní "já" je však stále chtivé, protože chce být ne-chtivé. Podobně, když "já" říká: "Musím být beze strachu," vytváří vůči němu odolnost, což vyvolává konflikt, a brání mi tak se od strachu osvobodit. Osvobodit se od strachu tedy mohu jedině tehdy, když objevím skutečnost, že strach je "já", že "já" s ním nemůže vůbec nic dělat. Podívejte se prosím, na to "já", které říká: "Bojím se, musím s tím strachem něco udělat." Dokud se strachem pracuje, vytváří pouze odolnost a další konflikt. Uvědomím-li si však, že strach jsem "já", pak s ním "já" nic nedělá. Jenom tehdy je možné být beze strachu.
Jsme natolik zvyklí se strachem něco dělat, dělat něco se svými žádostmi, třeba se sexuálními tužbami, že s nimi nakládáme, jako by byly na nás nezávislé. Dokud budeme s tužbami nakládat, jako by byly nezávislé na "já", musí zde být konflikt. Žádná touha zde není bez "já". Já sám jsem touha, tyto dvě věci nejsou oddělené. Vězte, že je to opravdový zážitek, cítíme-li, že strach je "já", že chtivost je "já", že nejsou ode mne odděleny.
Myšlení není bez toho, kdo myslí. Dokud je zde myšlení, je zde někdo, kdo myslí. Ten, kdo myslí, není oddělený od myšlení. Myšlení však samo myslícího vytváří a vyděluje ho stranou. Myšlení totiž sleduje své zachování, a tak vytváří "já" jako stálou entitu, "já", které myšlení ovládá. Bez myšlení tedy není žádné "já". Nebudete-li myslet, rozlišovat a rozeznávat, je zde "já"? "Já" je stvořeno procesem myšlení. A poté, co je stvořeno, s myšlením dále samo pracuje. A boj tak pokračuje donekonečna.
Máme-li v úmyslu úplně se od strachu osvobodit, musíme si uvědomovat fakt, že strach je "já" a že mimo "já" zde není žádný strach, který by byl od něj oddělený. To je skutečnost. Jste-li postaveni před skutečnost tváří v tvář a budete-li muset okamžitě jednat, vaše jednání bude v souladu s tím, co je. Nebude vytvořeno vědomě myslí, neuplatní se zde vzdorování ani výběr. Jedině tehdy je možné osvobodit mysl od strachu jakéhokoli druhu.

Jiddu Krishnamurti
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA