Jdi na obsah Jdi na menu

Text je preložený z knihy: the ending of time (kapitola – viď odkaz – text je asi posledná tretina tej kapitoly). Nie je to dokonalý preklad (bol použity eurotran + ručná úprava) ale všetkému sa dá rozumieť.

http://jiddu-krishnamurti.net/en/the_ending_of_time/1980-04-08_the_ending_of_time_chapter_3_8th_april_1980_conversation_with_prof._david_bohm_%27why_has_man_given_supreme_importance_to_thought%27.html

Krishnamurti: Myšlenka způsobí nerozumnost. Myšlení je pohyb paměti, co je zážitek, znalosti, skladovaní v mozku. Jestliže my jsme kompletně rozumní, tam je úplné nahlédnutí. To nahlédnutí používá myšlenku a pak to je rozumné.
David Bohm: Pak myšlenka není jenom paměť?
K: Ne, ne.
DB: Paměť je používána, ale to není založené na paměti.
K: Nyní, jak mít nahlédnutí, které je úplná rozumnost? Ne rozumnost myšlenky, rozumnost vnímání. Co mám dělat, nebo nedělat, abych měl toto nahlédnutí okamžiku, který není čas, který není pamět, který nemá žádnu příčinu, který není založený na odměně nebo trestu? To je osvobozené od všeho toho. Když říkám, já mám nahlédnutí, to je špatné. Zřejmě. To je možné mít to nahlédnutí jestliže vaše mysl je osvobozená od času.
Q: Je čas stejné hnutí jako tato myšlenka, kterou my jsme nejprve popisovali?
K: Ano, čas to je. Čas je myšlenka.
DB: Máme chronologický čas.
K: Samozřejmě, to je jednoduché.
DB: Ano, ale navíc my jsme myšlení. Vy vidíte, myšlení dává si na čas chronologicky, ale navíc to projektuje druh fiktivního času...
K:... který je budoucnost.
DB: Který je budoucnost a minulost, zatímco my zažijeme to.
K: Ano, to má pravdu.
DB: Já existuje v čase. Bez času tam nemuže být Já.
K: To je to.
DB: Věčně být něco, nebo stávat se něčím.
K: Stát se a být v poli času. Nyní může mysl, která se vyvinula přes čas...
Q: Co máte mínite myslí?
K: Mysl – mozek, moje smysly, můj cit, celé to je mysl.
DB: Zvláštní mysl, vy míníte.
K: Zvláštní mysl, samozřejmě, mluvím o mysli, která se vyvinula přes čas. Teď my se zeptáme, může ta mysl být osvobozená od času, mít nahlédnutí které je totálně rozumné, které pak může operovat s myšlenkou? Ta myšlenka je totálně rozumná, nezaložený na paměti. Nyní jak já jsem – jak ` X ' a ` Y ' – být osvobozený od času? Vím, že potřebuji čas, abych šel odsud tam atd. Mluvím o čase jak stojím.
DB: Jako bytí.
K: Samozřejmě. Vyjedu z bytí stát se.
DB: A být něco v sobě. Být lepší, být šťastnější.
K: Ano, to celé – více.
DB: Může můj mozek nebýt ovládán funkcí myšlenky?
K: Ano, co je čas.
DB: A pak, jestliže vy říkáte myšlenka se dostaví do konce...
K: Ne! Může čas jako myšlenka přijít k zastávce?
DB: Psychologický čas přijde ke konci.
K: Ano, já mluvím o tom.
DB: Ale my budeme ještě mít rozumnou myšlenku.
K: Samozřejmě.
DB: My diskutujeme o myšlence na vědomý zážitek.
Q: Stát se a být...
K: A zadržení paměti; vy víte to, minulost, jako znalosti. Vzpomínka na zážitky, bolí, přílohy, ten celek. Nyní může to přijít do konce? Samozřejmě, může. Toto je bod: může to přijít do konce, když samé vnímání se zeptá, co je to? Co je zraněno? Co je psychologická škoda? Vnímání toho je ukončení toho. Ne nést to přes, co je čas. Samé ukončení toho je ukončení času. Myslím si, že to je jasné. ` X ' je zraněn, zraněný od dětství. A on, tím, že poslouchá, mluví, diskutuje, si uvědomí, že pokračování raněného je čas. Tak on říká, může moje zranění skončit okamžitě, bezprostředně? Já jsem si vytvořil obraz o sobě a obraz je zraněn, ale ne Já.
DB: Co máte na mysli?
K: Já jsem vytvořil obraz (predstavu) o sobě.
DB: Dobře, myšlenka vytvořila ten obraz.
K: Myšlenka vytvořila obraz přes zážitek, přes vzdělání, přes předurčení, a robí tento obraz oddělený odemně. Ale tento obraz je vlastně Já, ačkoli my jsme oddělili obraz a sebe, což je nerozumné. Tak si uvědomit, že obraz je Já. Obraz si ty.
DB: Osoba, která je zraněna se cítí jako ta cesta, vy vidíte.
K: Ano. Ale moment, který vy provozujete na tom vy oddělíte sebe.
DB: To je bod. Nyní první pocit je že bolavý obraz sem Já, a druhý pocit je že stáhnu se od obrazu abych operoval s tým...
K:... což je nerozumnost.
DB: A to předloží čas, protože říkám, že to bude vyžadovat čas dělat to.
K: Ano. Tak tím, že vidí se to, stanu se rozumný. A akt; akt má být osvobozený bezprostředně od toho.
DB: První věc je že tam byl raněný. To je obraz, ale nejprve já neoddělím to. Já cítím že se identifikují s tím.
K: Já jsem to!
DB: Já jsem to. Ale pak se stáhnu, a říkam, že tam musí být Já které může dělat něco.
K: Ano, moci operovat s tím. To je čas.
DB: To je čas, ale míním, myslím to vyžaduje čas. Teď já musím jít pomalu. Jestliže i nedělají to, ten raněný nemůže existovat.
K: To má pravdu.
DB: Ale to není zřejmé v zážitku, že toto je tak.
K: Pomalu do toho. Já jsem zraněn. To je fakt. Pak já sebe oddělím – tam je oddělení – říkam budu dělat něco o s tým. Jsem zraněn. Tam je oddělení, divize. Já, který vždy sleduje stávaní se, říká,musím řídit to. Musím to zničit. Musím jednat podle toho nebo budu mstivý, škodlivý. Tak tento pohyb oddělení je čas.
DB: My můžeme vidět to teď. Osoba si myslí, že raněný existuje nezávisle mě, a já musím dělat něco o tom. Vyzerám do budoucnosti se stát lepším a něco budu dělat. Ty říkáš, že není tam žádné oddělení.
K: Má rozumnost objeví, že není tam žádné oddělení.
DB: Není tam žádné oddělení, ale iluze oddělení pomáhá udržovat raněného.
K: To má pravdu. Protože iluze je, já se stanu.
DB: Ano. Jsem toto a stane se tím. Tak já jsem zraněn a já stanu se nezraněný. Teď ta dokonalá myšlenka udržuje raněného.
K: To má pravdu. Jsem zraněn. Pak říkám, udeřím do vás protože vy jste zranili mě nebo říkám, musím potlačit to, nebo vytvořím strach, atd.
Q: Je tam ten pocit oddělení od momentu když říkám, že jsem zraněn?
K: To je nerozumné. Oddělení existuje už když říkám – jsem zraněn.
DB: Myslím si, že předtím než se to stane, že člověk dostanete druh šoku. První věc, která se stane je mírný šok, bolest atd, a já se identifikují s tímto šokem. Pak vysvětlím to pořekadlem jsem zraněn, a to okamžitě implikuje oddělení; dělat něco s tým.
K: Samozřejmě. Jestliže nejsem raněný, neznám nějaké oddělení nebo neoddělení. Jestliže jsem zraněn, jsem nerozumný, tak dlouho jak tvrdím, že to bolelo a dělám něco s tým, stát se. Pak přijde nerozumnost. Myslím si, že to má pravdu.
DB: Nyní jestliže neudržujete to, co se stane? Předpokládat že nebudu pokračovat s tímto?
K: Ah, to je docela různá záležitost. To znamená, že já nejsem už myšlení, žádné delší dodržování nebo čas používat jako pozorování.
DB: Ty bys mohl říkat, že to není tvůj způsob, jak se dívat. To není tvoje teorie.
K: To má pravdu.
DB: Protože bys mohl říkat čas je teorie, který každý adoptuje pro psychologické účely.
K: Ano. To je společný dělitel; čas je společný dělitel člověka. A my poukazujeme že čas je iluze...
DB: Psychologický čas.
K: Samozřejmě.
DB: Říkáš, že když my už neblížíme k tomuto přes čas, pak raněný nepokračuje?
K: To nepokračuje, to skončí – protože vy se nestanete něčím.
DB: V slušivý vy vždy pokračujete v čem vy jste.
K: To má pravdu. Pokračovat v čem vy jste; upravený...
DB: To je proč člověk bojuje, aby se stál.
K: My mluvíme o nahlédnutí. Nahlédnutí nemá žádný čas. Nahlédnutí není produkt času, měření, paměťi atd. Nemyslím si že myšlenka vůbec přijde. My jsme říkali nahlédnutí vstoupí do bytí, když tam není žádný čas. Myšlení – které je založeno na paměti, zážitku, znalosti – to je pohyb času. My mluvíme o psychologickom a ne chronologickom čase. My řekneme, abych byl osvobozený od času, tak to znamená nahlédnutí. Nahlédnutí, být osvobozený od času, nemá žádnou myšlenku.
DB: My jsme říkali, že to může používat myšlenku.
K: Čekejte. Nejsem si jistý. Jen jít pomalu. To může používat myšlenku, aby vysvětlil to, ale to jedná. Dříve, akce byla založená na myšlence. Nyní, když tam je nahlédnutí, tam je akce. Proč vy chcete myšlenku? Protože nahlédnutí je rozumné, akce je rozumná. Akce stane se nerozumná, když to je úřadující od myšlenky. Tak nahlédnutí nepoužívá myšlenku.
DB: Dobře, my musíme objasnit to, protože na jistou plochu to má k myšlence použití... Jestliže, například chci postavit něco, pak bych používal myšlenku, která je dostupná – jak dělat to.
K: Ale to není nahlédnutí.
DB: Ale dokonce tak vy můžete muset mít nahlédnutí na tu plochu.
K: Částečný. Vědci, malíři, architekti, doktoři, umělci a tak mají částečné nahlédnutí. Ale my mluvíme o ` X ' a ` Y ', kdo hledají pravdu, oni se stanou rozumní a my říkáme nahlédnutí je bez času, a proto bez myšlenek a to nahlédnutí je akce. Protože to nahlédnutí je rozumné, akce je rozumná. Prominte mi, nedávam sebe za příklad, mluvím v celé pokoře. Ten chlapec, ten mladík v r. 1929 rozpustil Řád hvězdy (Krishnamurtiho organizace). Tam nebyla žádná myšlenka. Lidé říkali, ` dělat toto , ` nedělají to ', ` držet to ', ` nedržet ono '. On měl nahlédnutí, rozpustil to. Dokončeno! Proč my potřebujeme myšlenku?
DB: Ale pak si používal nějakou myšlenku v rozpouštění organizaci  – když si to dělal, jak dělat to.
K: To slovo je používáno pouze pro výhodu, pro komunikaci s ostatními lidmi.
DB: Ale ještě nějaká myšlenka byla potřebována.
K: Rozhodnutí jedná.
DB: Nemínil jsem rozhodnutí. Primární akce nepožadovala myšlení, jediný to který znamenal.
K: To je nic. To je jako když pohybuje polštářem odtud tam.
DB: Ano, rozumím. Pak primární zdroj akce nezahrnuje myšlenku.
K: To sem chtěl říct.
DB: Ale to druh pryč pronikne skrz do...
K: Nahlédnutí je bez času, proto mozek sám prošel změnou. Jsem žárlivý. Je tam nahlédnutí, které pokryje celé pole žárlivosti a tak skončí to? Končit závist, nenasytnost, a to celé, to je zapojené do žárlivosti. Následuješ? Nerozumní lidé jdou krok za krokem – zbavit se žárlivosti, zbavit se přílohy, zbavit se zlosti, toho a onoho. To je neustálý proces stávaní se – ano? Ale nahlédnutí, který je totálně rozumné, setře to všechno pryč.
DB: Správně.
K: Je to fakt? Fakt, v pocitu, že ` X ' a ` Y ' nebude nikdy žárlivý znovu, nikdy!
DB: Musíme diskutovat o tom, protože to není jasné, jak bys to mohl garantovat.
K: Oh, ano, garantuji to!
DB: Jestliže to může dosáhnout těch kdo být schopný poslouchat...
K: Co znamená, že k nálezení základu je první věc poslouchat.
DB: Vědci nemohou vždy poslouchat. Einstein nebyl schopný na jistém místě poslouchat jiné. Každý byl spojený s jeho zvláštním pohledem.
K: Oni přinesli jejich nerozumnost do operace.

Jiddu Krishnamurti, David Bohm

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA