Otázka: Víra v Boha byla silným motivem pro lepší život. Proč popíráte Boha? Proč se nesnažíte oživit lidskou víru v ideu Boha?
Krishnamurti: Podívejme se na problém široce a inteligentně. Já nepopírám Boha - to by bylo bláznivé. Jen člověk, který nezná realitu si libuje v nesmyslných slovech. Člověk, který říká, že ví, neví; člověk, který prožívá realitu z okamžiku na okamžik nemá prostředky, jak tuto realitu sdělit.
Víra je popřením pravdy, víra brání pravdě; věřit v Boha neznamená najít Boha. Ani věřící, ani nevěřící nenajdou Boha, protože realita je neznámá, a vaše víra nebo nevíra v neznámo je pouhou projekcí sebe, a proto není reálná. Vím, že věříte, a vím, že to ve vašem životě nemá velký význam. Je mnoho lidí, kteří věří, milióny věří v Boha a čerpají z toho útěchu. Především, proč věříte? Věříte, protože vám to dává uspokojení, útěchu, naději, a říkáte, že to dává smysl životu. Ve skutečnosti vaše víra má jen malý význam, protože věříte a vykořisťujete, věříte a zabíjíte, věříte v univerzálního Boha, a zabíjíte se navzájem. Bohatý také věří v Boha; bezohledně vykořisťuje, shromažďuje peníze, a pak vybuduje chrám nebo se stane filantropem.
Muži, kteří svrhli atomovou bombu na Hirošimu řekli, že Bůh byl s nimi; ti, kteří létali z Anglie a ničili Německo říkali, že Bůh byl jejich druhý pilot. Diktátoři, premiéři, generálové, prezidenti, ti všichni mluví o Bohu, mají nesmírnou víru v Boha. A slouží, dělají život pro člověka lepší? Lidé, kteří říkají, že věří v Boha, zničili půl světa, a svět je v naprosté bídě. Náboženská netolerance rozdělila lidi na věřící a nevěřící, vedla k náboženským válkám. Svědčí to o tom, jak velice politicky smýšlíte.
Je víra v Boha "silným motivem pro lepší život"? Proč potřebujete motiv k lepšímu životu? Jistě, vaším motivem musí být vaše vlastní touha po čistém a prostém životě, že? Pokud hledáte motiv, nemáte zájem, abyste umožnili život všem, máte pouze zájem o svůj vlastní motiv, který je odlišný od mého - a budeme se přít o motiv. Pokud žijeme šťastně spolu ne proto, že věříme v Boha, ale proto, že jsme lidské bytosti, pak se podělíme o všechny výrobní prostředky, abychom vyráběli věci pro všechny. Nedostatek moudrosti nás vede k přijetí myšlenky o svrchované moudrosti, kterou nazýváme Bůh, ale tento `Bůh', tato svrchovaná moudrost, nám nedá lepší život. To, co vede k lepšímu životu je moudrost, a moudrost nemůže být tam, kde je víra, kde jsou třídní rozdíly, kde jsou výrobní prostředky v rukou několika málo lidí, tam, kde jsou oddělené národy a suverénní vlády. To všechno zřejmě naznačuje nedostatek moudrosti, a je to tento nedostatek moudrosti, který nám brání v lepším životě, ne nevíra v Boha.
Vy všichni věříte různými způsoby, ale vaše víra nemá žádnou realitu. Realita je to, co jste, co děláte, co si myslíte, a vaše víra v Boha je pouhým únikem od vašeho monotónního, hloupého a krutého života. Kromě toho víra nevyhnutně rozděluje lidi: jeden je hinduista, druhý buddhista, křesťan, komunista, socialista, kapitalista atd. Víra, myšlenka rozdělují, nikdy nedávají lidi dohromady. Můžete spojit pár lidí do skupiny, ale ta skupina bude proti jiné skupině. Myšlenky a víra nikdy nespojují, naopak, oddělují, rozkládají a ničí. Proto vaše víra v Boha ve skutečnosti šíří na světě utrpení; i když vám může přinést chvilkovou útěchu, ve skutečnosti vám přinesla víc utrpení a zkázy v podobě válek, hladomorů, třídního rozdělení a bezohledných činů oddělených jednotlivců. Takže vaše víra nemá vůbec žádnou hodnotu. Kdybyste opravdu věřili v Boha, kdyby to byl váš skutečný zážitek, pak byste měli na tváři úsměv; neničili byste lidské bytosti.
Co je tedy realita, co je Bůh? Bůh není slovo, slovo není věc. Aby mysl poznala to, co je nesmírné, co není časné, musí být mysl oproštěná od času, to znamená, že mysl musí být prostá jakékoliv myšlenky, od všech představ o Bohu. Co víte o Bohu nebo pravdě? Ve skutečnosti nevíte nic o této realitě. Vše, co víte, jsou slova, zážitky jiných nebo několik okamžiků vaší vlastní neurčité zkušenosti. To určitě není Bůh, to určitě není realita, to určitě není nic mimo čas. Abychom poznali to, co je mimo čas, musíme pochopit proces času, to, že čas je myšlený, proces vznikání, hromadění poznání. To je celé pozadí mysli; mysl sama je pozadí, vědomá i nevědomá, kolektivní i individuální. Takže mysl musí být svobodná od poznaného, což znamená, že mysl musí být úplně tichá, ne ztišená. Mysl, která dosáhne ticha jako výsledku, jako důsledku určitého jednání, praxe, disciplíny, není tichá mysl. Mysl, která je donucená, ovládaná, sformovaná, vložená do rámce a udržovaná v klidu, není tichá mysl. Můžete dočasně uspět v tom, že donutíte mysl, aby byla na povrchu tichá, ale taková mysl není tichá mysl. Ticho přichází pouze tehdy, když pochopíte celý proces myšlení, protože pochopit proces znamená ukončit jej, a ukončení procesu myšlení je začátek ticha.
Pouze tehdy, když je mysl úplně tichá, nejen na nejhořejší úrovni, ale zásadně, úplně, na povrchních i hlubších úrovních vědomí - jen tehdy se může objevit neznámé. Neznámé není něco, co může zakusit mysl; jen ticho je možné zakusit, nic než ticho. Pokud mysl prožívá všechno jiné, jen ne ticho, tak pouze promítá své vlastní touhy, a taková mysl není tichá, dokud není mysl tichá, dokud se myšlenky v jakékoliv podobě, vědomé i nevědomé, pohybují, tak nemůže být ticho. Ticho je osvobození od minulosti, od poznání, od vědomých i nevědomých vzpomínek; když je mysl úplně tichá, nepoužívaná, když nastane ticho, které není výsledkem úsilí, jen tehdy se zjevuje bezčasové, věčné. Tento stav není vzpomínání - není tady bytost, která vzpomíná, která prožívá.
Proto Bůh nebo pravda nebo co chcete je něco, co vzniká z okamžiku na okamžik, a nastává pouze ve stavu svobody a spontaneity, ne tehdy, když je mysl ukázněná podle nějakého vzorce. Bůh není objekt mysli, nepřichází skrze sebeprojekci, přichází jen tehdy, když je tady ctnost, která je svobodou. Ctnost hledí do tváře toho, co je, a hledět do tváře toho, co je, je stav blaženosti. Jen tehdy, když je mysl blažená, klidná, bez jakéhokoliv vlastního pohybu, bez promítání myšlenek, vědomých nebo nevědomých - jen tehdy přichází věčné.