Jdi na obsah Jdi na menu

Ticho pomaly mohutnelo, stávalo sa intenzívnejším, širším a hlbším. Čo bolo vonku, bolo teraz vo vnútry. Mozog, ktorý načúval tichu hôr, polí a hájov, sám sa teraz stal tichým. Už nenačúval sebe samému. Prešiel tým a prirodzene, bez akéhokoľvek úsilia stíchol.

Naše osobnost, naše já není však problémem, který by mohla rozřešit naše mysl. Jen vědomí, bdělost, jež není myšlenkou! Být bděle vědom, bez odsuzování, bez schvalování činnosti našeho Já – právě jen být vědom – to stačí.

Je vědomí, ať už je to cokoliv, zapotřebí kultivovat, rozvíjet prostřednictvím cvičení, meditací a přesvědčováním, že musíte být vědomí? Potřebujete nutně nějakou věc, jež by vám to neustále připomínala – nějaký obrázek či žíněnou suknici, která je tak nepohodlná, že vám bude nepřetržitě připomínat, abyste byli vědomí? Člověk nemůže vědět všechno. Může však znát nebo si začít uvědomovat svůj vnitřní život. Liší se tento vnitřní pohyb od vnějšího pohybu? Liší se to, co je vně – znečištění, korupce, překrucování zákonů, podvody, pokrytectví i násilí – liší se toto v nějaké závratné míře od toho, jací jsme uvnitř? Nebo je to nepřetržitý pohyb jako příliv a odliv? Může si člověk tento pohyb uvědomovat – dívat se na něj a pozorovat jej? A může při tomto pozorování, tomto jednotném pohybu využít možnosti nějaké volby? Je v tomto pohybu vědomí založeno na výběru? Může člověk tento pohyb – který je jím samým a světem, protože svět je vámi – pozorovat, aniž by si vybíral? Toto pozorování je vědomím, které nemusíte rozvíjet a díky němuž nemusíte mít někoho, kdo vám je bude připomínat – ani knihy, ani nahrávky. Jakmile člověk pronikne do skutečnosti, že pohyb vně a pohyb uvnitř jsou v podstatě pohyby stejnými, nepotřebuje žádné připomínky. Je to tentýž pohyb, který stvořil svět, společnost, armádu, válečné loďstvo, vědce i politiky. A tento pohyb je námi. Můžeme vážně, aniž bychom sebe nějakým způsobem oklamali, velmi hluboce prozkoumat toto vědomí bez možnosti výběru a pozorovat je, aniž bychom je jakkoliv řídili? Člověk musí být extrémně pozorný.

Toto vědomí přirozeně nemůže být nepřetržité. Uvědomovat si však, že vědomí není nepřetržité, znamená uvědomovat si nepozornost. Uvědomovat si nepozornost je pozorností.

V živote existuje iba jeden pohyb, vonkajší a vnútorný. I keď je nedelitelný, predsa je rozdelovaný. A keď je rozdelený, väčšina z nás sleduje vonkajší pohyb poznania, ideí, vier, svedectva, bezpečnosti, prosperity atď. Reakciou človeka je, že sa venuje takzvanému vnútornému životu s jeho víziami, nádejmi, ašpiráciami, tajomstvami, konfliktami, zúfastvám. Pretože však je tento pohyb reakciou, je v konflikte s tým, čo je vonkajšie. Existuje teda rozpor a jeho bolesti, obavy a úniky.

Je iba jeden pohyb, ktorý je vonkajší a vnútorný. Ak je pochopený vonkajší pohyb, začína vnútorný a to nie v protiklade alebo v opozícii. Ak je konflikt odstranený, stáva sa mozog tichý a pritom je veľmi citlivý a bdelý. Platnosť a význam potom má iba vnútorný pohyb. Mimo tento pohyb existuje šlachetnosť a súcit, ktoré nie sú dielom rozumu a cieleného sebazapierania. Kvetina je silná vo svojej kráse, i keď môže byť zabudnutá, odložená alebo zničená.

Citlivosť je úplne nutná k hlbokému pohľadu do vnútra. Tento pohyb hlboko dovnútra je reakciou na pohyb vonkajší. Vonkajší a vnútorný pohyb sú to isté – nie sú vzájomne oddelené. Plodom rozdelovania pohybu na vonkajší a vnútorný je necitlivosť. Pohyb dovnútra je prirodzeným plynutím pohybu vonkajšieho. Pohyb vnútra má svoj vlastný chod, ktorý je síce vyjadrený vonkajšie, ale nie je reakcoiu pohybu vonkajšieho. Uvedomovanie si celého pohybu je citlivosťou.

Když tedy pozorujete, co se ve světě odehrává, začínáte chápat, že tu neprobíhá žádné vnější a vnitřní dění, nýbrž jedno jediné: celkový pohyb veškerenstva, vnitřní hnutí, projevující se navenek, a vnější, které odpovídá dějům vevnitř. Podle mého soudu je schopnost tohle spatřit prakticky všechno, co je třeba. Když víte, jak se dívat, věci se vám vyjeví samy a nemusíte k nim mít ani učitele, ani filozofy. Jak se dívat, k tomu vás nemusí nikdo nabádat. Prostě se díváte.

Jiddu Krishnamurti

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA