Jdi na obsah Jdi na menu

Jistě jste si všimli, že když vnímáme úplně, když věnujeme něčemu svoji plnou pozornost, není zde žádný pozorovatel ani přemýšlející a není zde ani žádný střed, z něhož pozorujeme? Je možné uplatňovat svoji pozornost úplně – ale pozornost, nikoli "soustředění". Soustředění je nejabsurdnější forma myšlení a ovládne ji každý školák. To, o čem zde mluvíme, je "pozornost". Pozorování je přímé vidění bez analýzy, vidění bez pozorovatele. Vidím červené, růžové nebo černé šaty tak, jak jsou, aniž bych si říkal: "mně se nelíbí". V tom vidění nebylo pozorovatele, který by analyzoval. Analytik je vždy oddělen od analyzované věci. Pozorování je bez cenzora. Můžeme rovněž říci, že jsme-li svět a svět je v každém člověku, pak platí, že pozorovatel se stane pozorovaným a naopak. V pozorování není žádná interpretace, žádné vykládání, žádné posuzování, žádné ospravedlňování, žádné zatracování.

Pokud nyní čtete celou svojí bytostí, svojí myslí, svým rozumem, srdcem, nervy, s veškerou svojí energií – aniž byste přijímali, odmítali nebo srovnávali, ale čtete s plnou pozorností, je zde nějaký subjekt, který čte a pozoruje? Zjistíte, že zde není vůbec žádný subjektivní pozorovatel. Když jste v přírodě a vidíte třeba krásný strom, obvykle si pomyslíte: "hmm tohle je ale starý dub", to je ale škatulkování a hodnocení, ten strom už nevidíme jako "strom" v celé jeho kráse a jednoduché celistvosti, ale jen jako "starý dub" (přídavné a podstatné jméno), jako zlomek našich znalostí, pojmu dubu, a k tomu přidanému emocionálnímu zabarvení. Je možné dívat se na strom bez účasti myšlení? Celým svým srdcem? Neříkat: "je to takový a onaký strom, který se mi líbí nebo nelíbí". Umíme se podívat nevinně, jako děti, které se dívají na věci bez představ a zkušeností? Věnujeme-li tedy něčemu svoji plnou a celistvou pozornost, která neanalyzuje, nesrovnává a nehodnotí, není zde žádný pozorovatel, ten je jen tam kde dochází k vnitřní interpretaci a oddělování se od pozorovaného. A protože pozorovatel je vždy středem myšlení, je to právě on, kdo vytváří strach. Je "Já", ego, pozorovatel je cenzor. Senzorické vjemy dopadají, ale je zde "filtr ega", prvního myšlení, které realitu překrucuje. Když se podíváme na květinu, když ji jen vidíme, existuje bytost, která vidí? Nebo je pouze vidění? Je myslící, nebo jen myšlení? Ve skutečnosti je pouze vnímání, ne vnímajíci. Já vzniká z touhy, strachu, chamtivosti a ctižádosti, které nasledují hned za viděním. Já stále přináší nejen mně, ale všem lidem kolem mne úzkosť, strach, frustraci, zoufalství a utrpení. Ak pracuješ abys zničil nitro, není to jen jiná forma zkušenosti, posilujíci Já? Každý pohyb mysli je pouze způsobem posílení vlastního Já. Plýtvání myšlenkových pochodů je proces izolace a reakce. Ak si hluboce a zásadně uvědomíš, že myšlenka nemůže ukončit sama sebe co se stane? Pozoruj se. Pouhé studování knih nemá cenu. Budete-li však při naslouchání čemukoli úplně pozorní, bdělí, poznáte,že tato pozornost, vás sama osvobodí od úsilí.

Věnovat něčemu naprostou pozornost znamená, že se mysl úplně zklidní k naslouchání. Naslouchat znamená být pozorný. Kdo umí opravdu naslouchat, ten umí rovněž meditovat. Je-li vnímání naprosté – což může být jen tehdy, pokud mysl tiše naslouchá, jestliže nesouhlasí ani neodmítá, ale naslouchá – pak je toto vnímání a jednání totožné. V naprosté pozornosti není střed. Taková pozornost může plynout a pohybovat se v bdělosti – "tady a teď" – jako řeka meditace, a nejenom na chvíli a pak být zase nepozorná, ale zda může plynout přirozeně a snadno, bez úsilí. Úsilí znamená, že přichází opice. Sledujete to všechno? Je možné pracovat ve světě a přitom žít v pozornosti? Chodit do kanceláře a pracovat v kanceláři, je to pohyb pozornosti nebo opice? Vychází vaše práce z pohybu pozornosti nebo vaši práci ovládá jenom opice, která je od pozornosti oddělená? Opice musí přijít, je-li třeba udělat nějakou funkční práci. Ale je to pouze opice jako host ve vědomí, teď pozvaná jako nástroj, jako instrumentální "instituce" pro výkon. Pohyb pozornosti, a proto mnohem výkonnější, mnohem živější pohyb, už bez vládce – opice. Do toho vážení, nevidíte, je to tak krásné!

Včera mi někdo řekl cosi, co nebyla pravda. Začala pracovat opice, která chtěla říct: "Jsi lhář!" Nebo to byl pohyb oné pozornosti, v níž opice nepůsobí? – Pak totiž lživé prohlášení nezanechává žádnou jizvu. Reaguje-li opice, jizva zkušenosti zůstává. Může tahle pozornost plynout? Neptám se, jak lze nepřetržité pozornosti dosáhnout, protože takhle se ptá opice. Ale je-li pohyb pozornosti nepřetržitý, takové otázky nebudou vznikat, a mysl se pohybuje s tímto proudem, následuje jej, z okamžiku do okamžiku. Na tuhle otázku musíte odpovědět sami svou zkušeností, je opravdu nesmírně důležitá. Známe pouze pohyb opice a jenom tu a tam míváme pravou pozornost, bez opice. Ale pak opice řekne: "Já chci tu pozornost", a odjede meditovat do Japonska nebo se v Indii usadí někomu k nohám a tak dále. Vážení, teď dávejte velký pozor. Je možné aby pohyb pozornosti plynul, jako ostatní pohyby v přírodě? A když začne jednat opice, může si sama opice uvědomit, že je v činnosti, a tím přestat narušovat tok pozornosti?

Včera mně někdo urazil a opice se probudila, že mu odpoví, ale protože si uvědomila samu sebe i co všechno znamenají opičí triky, ustupuje a nechává pozornost volně plynout. A neptá se: "Jak udržet tento plynulý tok". – Tohle je opravdu důležité celým srdcem vidět a pochopit a zároveň to zažít – to je možné ihned "teď a tady" během vašeho čtení. Teď! Jestliže jste v té přítomné pozornosti, která plyne, můžete cítit, že zde není čas, subjekt pozorovatele, který se odděluje od čteného textu, ani myslitel, který smysl textu chápe. Všechno je jako celistvý a jednotný proud. Vážení, cítíte toto vědomí bez středu, ega, jak se rozpíná v nekonečném prostoru? Nepokoušejte si tento stav znovu vyvolávat, tím, že se budete ptát: "jak udržet tuto pozornost?". Nejde si na to vzpomenout. Minulost nesmí působit. Pak by to nebylo živé. Je to pouze otázka prožívání ryzí přítomnosti. Jakmile si řeknete "musím tuto pozornost přítomnosti udržet", je to činnost opice. Nejde o to usilovat, opice je totiž vždy konatel. Tak nádherná věc, jako je přítomná pozornost, se může jen přihodit, je to jako dar – pokud máme citlivou mysl, která si zpětnovazebně uvědomuje samu sebe – činnost opice, která vyrušuje a "chce" krásné zážitky přítomnosti. Opice se dá velmi vycvičit aby byla citlivou a uměla si uvědomovat, kdy je v činnosti, a citlivost jejího uvědomování ji okamžitě ztiší. I opice umí moudře pochopit. Pak utichne.

Mozek, který se vyvíjel v průběhu času, v průběhu milionů a milionů let, je společným mozkem lidstva. Možná si to nebudeme chtít uvědomit, protože jsme uvyklí představě, že náš mozek je individuální. Tento koncept individuality je tradicí po celá tisíciletí. Takovýto mozek neustále poměřuje – více, méně, lepší a nejlepší – nepřetržitě funguje v rámci tohoto vzorce. Čas je měřením. Čas je pohybem. Myšlenka je pohybem. Čas je myšlenkou. Myšlenka se rodí z paměti, zkušeností a poznatků. Je to materiální proces, protože vzpomínky jsou uloženy v mozkových buňkách. Vše, co mozek vytváří, je materiálním procesem. Vhled je totálním nahlížením celého spletitého pohybu poměřování. Tohoto vhledu můžete dosáhnout jen tehdy, pokud vnímáte bez předchozích poznatků. Využíváte-li totiž poznatky, je to srovnávající, a tudíž i změřitelné. Vhled není změřitelný. Máte-li nezměřitelný vhled, nejenom že se před vámi rozvine celý pohyb srovnávání, ale okamžitě také ustane. Sami máte možnost si to vyzkoušet, pokud přednášejícímu nevěříte.

Opravdová pozornost znamená, že energie je na výši, že? V takové pozornosti je soustředěna veškerá energie a tato energie není roztříštěná, rozdělováním. Jakmile se rozdělí, dává se opice do práce. A bude-li opice citlivá – a opice se taky učí – začne si uvědomovat, dojde jí, že plýtvá energií, a proto přirozeně ztichne. Energii, kterou teď plýtváte ve sporech, strachu, smutku a jiné životní útrapě. Touto energií je rovněž plýtváno na takzvanou meditaci. Bude-li opice jemně vnímat samu sebe, pak pozná i to, že veškeré její vzruchy (myšlenky) jsou zbytečné a vlastně namáhavé a zůstane v relaxovaném a neomezeném stavu prožívání ryzí přítomné pozornosti. – To je meditace. Bohužel opice má "zatím" také svůj život a touhu k sebezachování a proto se probouzí. Neplýtváme-li ale energií na hlouposti, co se stane s mozkovou mašinérií? Začne opravdu žít? Je tvůrčí? Poznejte to, tohle si musí prožít a ověřit každý sám.

Jiddu Krishnamurti

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA